Overdrive's TXTs Schroedinger's Box

Mame bezva zajimave sousedy.
Odstahoval se kamarad, ktery se konecne rozhodnul, ze Zizkov uz neni nic pro nej a pujde tedy se zenou do jakesi chaloupky na kuri noze, ktera je tak obrostla matou, ze uz ji staci jen zalit rumem.
Zbylo mi po nem asi osum popelniku z lisovaneho skla, ktere se mi nadherne hodi do pokoje a moznost jet se nekam opit mojitem.

No nicmene byt je to hezky a tak si zaslouzi i nove, hezke, majitele. A taky ze jo. Hned prvni den jejich stehovani se mi podarilo otevrit dvere zrovna, kdyz -na rudo obarvena- slecna Zuzana koukala na nas zvonek. Nevim co na nem hledala, kazdopadne byla prijeme svolna, ze pujde dovnitr na kavu a jako fretka prosmejdila cely byt s tim, ze vzdycky chtela videt, jake je to mit zarizeny byt. No snad ji tedy ten nas pobavil.
Zaroven se z bytu stevoval nas charismaticky ex-spolubydlici, mlade, prejmenovane cynickym kolektivem na MiroPunkace nebo taky na Cici [chtel jsem si pordit kocku a misto ni se mi v byte usadilo tohle mlade... ale ke kockam pozdej]. No a tak si slecna Zuzana docela vyslechla co jsme zac, kdyby to nebylo poznat hned od zacatku z designu bytu a jeho obyvatel.
Dostala tedy Etioptskou kavu, od Heleny [Troiske] vynikajici kus domaciho kolace a s hlubokym pomrkavanim ras prijala mou nabidku, ze si k nim budu chodit pujcovat mouku, ackoliv neco takoveho vubec k nicemu nepotrebuju.

Zalezitost by se zdala byt zapomenuta hned, jak uz to tak byva, chlap se otoci, sukne se zatoci....
Ale ono ne.
Druhy den jdu z prace, s pisnickou na rtech jako ptacek, jak ze jsem to zas pekne zbudoval kus kapitalismu... nastoupim do zdvize [V kleci nekurte!]. A ejhle, v mem oblibenem patem mi najednou otevre dvere sluzticka.
A jaka. Zrzava, boky akorat, dokonce i nejakou famfarku zanotovala.
Jak se ukazalo, ocekavala sice slecna Zuzana nekoho jineho, ale kdyz uz jsme se dopracovali k takovemu milemu faux pas, nezbylo mi, nez se uklonit a galantne ji polibit ruku.
Na kavu chut nemela, ale pry uz udelala neco s tou moukou, kterou pry minule nemela.

Dobre rikam si, pres steny je slyset smich, obcas zatloukani hrebiku do cihel, to se mi libi, nebude tam nikdo komu vadi ma nahlas pustena muzika, na kterou by delnik se sbijeckou reagoval pravdepodobne nasazenim ochranych sluchatek. Dobri sousedi jsou zaklad... no kdeceho... ale rozhodne me spokojenosti.

Tak tedy do tretice vseho dobreho, vcera vecer:

Lezim v posteli, ctu si Tucet spinavcu, finale nejfinalovatejsi a najednou se mi v kline usadi velikanskej nadhernej kocour, stuli se do klubka a zacne si prist. Chvili si ctu dal a zacnu ho hladit, nakonec ale usoudil, ze je precejen selma a vydal se na pruzkum pokoje. Protoze jsem nedavno zachranil z popelnic nejaky knizky, ktery byly pochcany od kocek, lakaly ho predevsim ty. Pri pokusu vysplhat na knihovnu prevrhnul kytaru, ktere se k smrti vydesil, takze se tvaril legracne, ze si to ani sam neumi predstavit.
Dones jsem mu na usmirenou jediny jidlo ktery doma mam, teda kus slaniny, kterej moc nechtel, pravda pusobil nazrane a dobre zivene.
Tak jsem mu udelal exkurzi po pokoji, pozdej po byte. Vsecko prozkoumal a usoudil, ze jo, ze dobry, ze tam bude bydlet s cimz jsem zahy souhlasil, i kdyz jsem vedel, ze to asi neprojde.
Neproslo.
Po strisce, po kere se nesmi chodit ozralej, jinak je to Final Exit [jinak take Emo Exit], prisla holka v nocni kosili a v sandalich, mluvila trosku ostravsky a pusobila, ze by chtela kocicaka nazpatek.
Kocour usoudil ze je muj a nikam odeme nejde i kdyz teda jako kdybych vyhodil z pokoje kytaru, tak ze by se jako taky nezlobil.
Slecna v ruzove nocni kosili odmitla i kavu i cigarety [nastesti, pac ani jedno jsem nemel] a nakonec milemu Mourovi [Eduard jmeno jeho] odtrhla drapy od parket a odesli spolu po strechach.
Lehnul jsem si do postele a cekal, az zacne spanek byt silnejsi nez hlad.