Za posledni tyden mi dvakrat prisel dopis, dokonce elektronicky, zadne
navonene ruzove psani, obsahujici neco ve smyslu: "Ahoj Tomasi, manzel
neni doma/manzel mi zdrhnul za jinou, tak ja k tobe prijedu bydlet.
Pocitej semnou zitra vecer. Tva XXX"

Kdyz se mi to stalo prvne, resil jsem to asi jako porucik Lukas ve
Svejkovi, proste jsem udal panu majiteli dotycne damy jeji soucastnou
adresu, pricemz jsem ji v mezicase slusne pohostil. No, ono to bylo
trosku jinak, ale veskrze logika i provedeni pasuje.

Kdyz se ozvala druha podobna pani [ano opravdu pani], rozhodl jsem se,
ze se vuci cele situaci tak nejak vymezim.
Nemusi to samozrejme byt verejne prohlaseni, jake tady cinim ted, jen mi
pripadne, ze by takovy text mohl byt zabavny a poucny. Mozna se take
bude hodit nekomu dalsimu, podobne, jako kdyz mel -blahe pameti- kamarad
na svem webu vzorovy text oznameni, ktere podaval mlady muz, kdyz
odmital jit na vojnu.

Tak tedy mile damy, musim rict, ze mi samozrejme lichoti, ze si me
vsimate a nosite me ve svem srdecku, musim vsak rict, ze je mi s
podivem, ze tato vase prizen se projevuje pouze v pripade, ze vasi
muzove zrovna nejsou doma.

To, ze jsem polichocen, az se zalykam stestim, ale nic nemeni na tom, ze
sam mam manzelku, ktera, ackoliv zrovna take neni doma, je stale nekym
koho hluboce miluji a rozhodne nemam potrebu vymenit ji za kufry
prededvermi stejne jako za teple telo jine zeny v posteli.

Milenka je samozrejme krasna instituce, namnohdy je to i velmi uzitecny
vztah, nicmene musim rict, ze pokud uz bych nejakou milenku chtel a
hledal, rozhodne se po ni porozhlednu sam, podle vlastniho uvazeni a
rozhodne by k vzniku zajemneho vztahu bylo potreba neceho vice nez hrube
samozrejmosti.

S uctou vas XXX

Permalink | Leave a comment  »

Mame bezva zajimave sousedy.
Odstahoval se kamarad, ktery se konecne rozhodnul, ze Zizkov uz neni nic pro nej a pujde tedy se zenou do jakesi chaloupky na kuri noze, ktera je tak obrostla matou, ze uz ji staci jen zalit rumem.
Zbylo mi po nem asi osum popelniku z lisovaneho skla, ktere se mi nadherne hodi do pokoje a moznost jet se nekam opit mojitem.

No nicmene byt je to hezky a tak si zaslouzi i nove, hezke, majitele. A taky ze jo. Hned prvni den jejich stehovani se mi podarilo otevrit dvere zrovna, kdyz -na rudo obarvena- slecna Zuzana koukala na nas zvonek. Nevim co na nem hledala, kazdopadne byla prijeme svolna, ze pujde dovnitr na kavu a jako fretka prosmejdila cely byt s tim, ze vzdycky chtela videt, jake je to mit zarizeny byt. No snad ji tedy ten nas pobavil.
Zaroven se z bytu stevoval nas charismaticky ex-spolubydlici, mlade, prejmenovane cynickym kolektivem na MiroPunkace nebo taky na Cici [chtel jsem si pordit kocku a misto ni se mi v byte usadilo tohle mlade... ale ke kockam pozdej]. No a tak si slecna Zuzana docela vyslechla co jsme zac, kdyby to nebylo poznat hned od zacatku z designu bytu a jeho obyvatel.
Dostala tedy Etioptskou kavu, od Heleny [Troiske] vynikajici kus domaciho kolace a s hlubokym pomrkavanim ras prijala mou nabidku, ze si k nim budu chodit pujcovat mouku, ackoliv neco takoveho vubec k nicemu nepotrebuju.

Zalezitost by se zdala byt zapomenuta hned, jak uz to tak byva, chlap se otoci, sukne se zatoci....
Ale ono ne.
Druhy den jdu z prace, s pisnickou na rtech jako ptacek, jak ze jsem to zas pekne zbudoval kus kapitalismu... nastoupim do zdvize [V kleci nekurte!]. A ejhle, v mem oblibenem patem mi najednou otevre dvere sluzticka.
A jaka. Zrzava, boky akorat, dokonce i nejakou famfarku zanotovala.
Jak se ukazalo, ocekavala sice slecna Zuzana nekoho jineho, ale kdyz uz jsme se dopracovali k takovemu milemu faux pas, nezbylo mi, nez se uklonit a galantne ji polibit ruku.
Na kavu chut nemela, ale pry uz udelala neco s tou moukou, kterou pry minule nemela.

Dobre rikam si, pres steny je slyset smich, obcas zatloukani hrebiku do cihel, to se mi libi, nebude tam nikdo komu vadi ma nahlas pustena muzika, na kterou by delnik se sbijeckou reagoval pravdepodobne nasazenim ochranych sluchatek. Dobri sousedi jsou zaklad... no kdeceho... ale rozhodne me spokojenosti.

Tak tedy do tretice vseho dobreho, vcera vecer:

Lezim v posteli, ctu si Tucet spinavcu, finale nejfinalovatejsi a najednou se mi v kline usadi velikanskej nadhernej kocour, stuli se do klubka a zacne si prist. Chvili si ctu dal a zacnu ho hladit, nakonec ale usoudil, ze je precejen selma a vydal se na pruzkum pokoje. Protoze jsem nedavno zachranil z popelnic nejaky knizky, ktery byly pochcany od kocek, lakaly ho predevsim ty. Pri pokusu vysplhat na knihovnu prevrhnul kytaru, ktere se k smrti vydesil, takze se tvaril legracne, ze si to ani sam neumi predstavit.
Dones jsem mu na usmirenou jediny jidlo ktery doma mam, teda kus slaniny, kterej moc nechtel, pravda pusobil nazrane a dobre zivene.
Tak jsem mu udelal exkurzi po pokoji, pozdej po byte. Vsecko prozkoumal a usoudil, ze jo, ze dobry, ze tam bude bydlet s cimz jsem zahy souhlasil, i kdyz jsem vedel, ze to asi neprojde.
Neproslo.
Po strisce, po kere se nesmi chodit ozralej, jinak je to Final Exit [jinak take Emo Exit], prisla holka v nocni kosili a v sandalich, mluvila trosku ostravsky a pusobila, ze by chtela kocicaka nazpatek.
Kocour usoudil ze je muj a nikam odeme nejde i kdyz teda jako kdybych vyhodil z pokoje kytaru, tak ze by se jako taky nezlobil.
Slecna v ruzove nocni kosili odmitla i kavu i cigarety [nastesti, pac ani jedno jsem nemel] a nakonec milemu Mourovi [Eduard jmeno jeho] odtrhla drapy od parket a odesli spolu po strechach.
Lehnul jsem si do postele a cekal, az zacne spanek byt silnejsi nez hlad.

Permalink | Leave a comment  »

Sejmul jsem si dnes masku absurdního výkonu.

Pořád dokonalý, okázale šikovný, užitečný, s květinou i dveře podrží, peníze domů přinese včas a všechny, oholený do hladka, kapitán na nejrychlejší jachtě v závodech přes Atlantik.

Takhle zůstane ležet podhozená vedle gauče, na kterém jsem přespal v košili a džínách.

Neoholený po třech dnech, rozcuchaný, s kruhy pod očima, rozečtený komix a dvě knihy (McBain a Camus), na stole blok, v něm spousta škrtů, na obrazovce pořád stejný zelenočerný terminál, z kterého už ani já nic nevyčtu. Ve sklenici od vína několik nedopalků cigaret, stejně jako v hrncích od kávy.

Dnes už ne,... do postele. Strniště vousů, Ty jsi cítit vlastním potem, cigaretovým kouřem kavárny ve vlasech, taky stopou chanelu, co jsem Ti koupil. Nebo snad někdo.

Nejsem zlý hacker z obrázků v módních časopisech, nejsem Neo a Superman.

Zazvonila jsi kolem šesté ráno, zrzavé vlasy zmoklé, někde ježaté, jinde splihlé, přesně tak jak nechceš.
Mokrá jako myš, rozzlobená jako kočka.

Ne dnes taky nejsi kočičí máma břitvačka, Trinity v latexu a Loiz Lane.

Posledních pár stránek jsi bušila do klávesnice jako vzteklá letní bouřka, znova a znova řádky černaly slovy, které razantní klepání do backspace zase odesílalo do zapomění. Nedaří se ti už tři dny dopsat pointu toho scénáře, má milovaná. Ani v kavárně ani doma u starého pracovního stolu.
Řekl bych, že jsi nespala, nebo možná hodinu dvě.

Emancipovaná, krásná a ostrá jako břiva, padáš do postele vzteklá, protáhnout se a uvolnit.
Poslední kousek masky, který odkládáš, jsou brýle, než zavřeš unavené oči...

Permalink | Leave a comment  »

Ze zalta tepaná matka s dítětem za mími zády se určitě usmála, když jsem kvůli těm krásným očím zakolísal v chůzi, jak už se mi tak před děvčaty stává.
Myslel jsem na poloboha Pana, když jsem pak pokuřoval svůj poslední tabák na schodech před kostelem.

Permalink | Leave a comment  »

~ Leden - Únor 2011

Permalink | Leave a comment  »

Dear diary,

I have found I want to live in peace.

You could['nt] tell me, you WILL FIRE me from work, when [if] I will continue to write my texts [on 10 other soc.networks, you know. and I will, trust me. I do for more than 10 years ], you can['nt] treat me like dog, But in the merit of things is peace in yourself that matter. I have lost it for some time [it happen sometimes] , because I want to do more I was able to do, for you. It seems I'm not prizes winner. Are you?

  And now I know, that this is MY life, not some survival in hurry game.
[I'we found this important!! please quote on your walls and in your mind.]

So this is my flower for your barrels of the gun.

Fuck your angriness, fuck your compromises, fuck whatever you are, if you are not friend.
And if you are friend, you will understand me.

Intelligence is not wisdom & wisdom is the power. I will get some, soon or later.
Wanna fuck me, try harder fuckhead, wannna me fuck for you, treat me as the friend, even you are not one. That is matter leaders are made of. Demagogic angry pigs just die of heard attack or hemorrage, soon. I'm not.
Understand?

[important worlds as resume: friendship, peace, fuck you, I, my, life]

Good night.
~ TP

Permalink | Leave a comment  »

:]]]

pokud vam to nepripadne vtipne omlouvam se ;]]]]]

Permalink | Leave a comment  »

Tak jo, tak mame za sebou prvniho mrtveho, to vam byl zas jednou mazets jak souloz v Dubajske zdvizi.

Ale pekne poporade.

Juliana kontaktovali na Mercenary dve rozkosni tepli mladenci, kteri se nechali familierne oslovovat Johnson a Johnson. Asi maji uchylku krom jineho i na zanikle znacky detske kosmetiky. Nabidka prace zdala se byt docela koscher, znate to, jednoduchy a dobre placeny. Proste piss on kejk a milk me baby.
Sebrat kufrik se sefovym spinavym pradlem, akorat sef nepral uz asi delsi dobu a tim padem v jednom jsou neprany penize a v tom druhym spinavej kopec cistejch drog, jako kdyz vyvazis Cinskou hi-tech laborator. Staci dorucit kufrik s drogama, kufr s penezi pak bude platba za celou akci.
Predani probiha udajne 3x tydne a to v ut, ct a so na jedny takovy ty krizovatce co se podoba logu z lekarnicky, primo uprosted docela solidni Cinsky ctvrti.
Teda ne ze by na ulicich vsichni chodili vyparadeni v oblekach od Se[g]niora, ale zadni nuzaci se na chodniku taky zrovna nepovalujou. Teda vlastne nepovalovali, dokud si tam neustlal trol... ale ne, uz zase predbiham. No jo no, jednou si nechate implantovat na podvesek mozkovej rozsireni kognitivnich funknici zn Acme s pridavnym kapatkem opiovych tinktur, haaby z toho jednomu nehrablo, no a pak uz ta casova souslednost neni co bejvala.
Takze kde jsme to... no na ulici se povaluje dva devadesat mrtvyho rohace, vetrik rozfukuje wotevrenej kufrik plnej nadherne plastikem vonicich novejch jenacu, ptaci litaj, drogova mafie lita, kulky litaj, nejaci negri litaj, taxik od Rufusovic familie lita... no proste doba je zla.

Je divny, ze to dopadlo tak jak to dopadlo, kdyz to dva magori vlastne stihli nakoupit docela solidni naloz vysoce explozivnich prskavek, s kterejm Zlutakum mohli udelat takovej novej rok, ze by cela ctvrt zapomela, ze se tyhle veci neslavej v lete. Ale oni ne.

Proste si takhle nakracej na ulici, porozhlidnou se po wokoli, zistej ze je to ouplne obycejna krizovatka na ktery je zajimavy snad jen to, ze ma nejaky to slepy misto, ktery neni pokryty vsevidoucim okem kamery Osamele Hvezdy [jo jo, kde ze ty lonsky hvezdy a pruhy jsou...], no a jinak veskrze nic.
Jasny, kouzelnicek se nam docela dobre ztrapnil, kdyz si sel wokouknout veci v zrcadlovkach, co se cloveku podivaj az na dno duse a vyrusil pri tom japonskyho magickyho kurira, kterej zrovna smizoval po wokoli, ale nakonec z toho byly jenom nejaky ty hluboky uklony s priponou -san a vsechno dobre dopadlo. To mame jeste porad pondeli a krom prozkoumane ulice a hacknutejch kamer je plan na dnesni vecer pomerne nezajimave vyjednavani s Vory v Zakone, toho casu s Chlapky v Cernobilu, na tema, streli mi nekdo dohajzlu nejaky vybusniny, nebo vam osmi mam vyhrozovat?
No a jak bylo v ty temny ulicce tma, zmatlo to Trolla natolik, ze se nechal wojebat o dva talire, za ktery dostal jen tasku plnou sutru, takze je pak museli sejmout a zdrhat.
Jo slysite dobre mile deti. Ivanek a Carne [neznamena to nahodou ve spanelstine kure?] proste woddelali zbrojire wod Rusaku na jejich i svoji domaci pude.
A jak jim tak horelo za patama, kde si to sami zapalili, rozhodli se, ze teda radej zmenej vzduch a napochodovali do hospudky pokojne popijejicich Zahradnich Wozdob.
Pokojne popijeni se zahy zmenilo v nepokojne preslapovani a jezeni se nekolika velmi neprijemne a velmi pouzivane pusobicimi strelnymi, secnymi a bodnymi zbranemi, a ani v tehle pokojne hospudce nakonec nasim hrdinum psenka nevykvetla.
Coz o psenku, jenomze ona ani trava sto a jeden let asi nevyrasi, nase dva Kladne intelktualni delniky totiz nenapadlo nic lepsiho, nez celou neshodu uzavrit ojistenim jednoho certve nabyteho granatu s neuro toxickym jedem, kterym se vcelku spatne vyjednava, takze jej radej v mirumilovne hospudce nechali pod jednim ze stolu a s rehotem misto opustili.
Komu by se jeste i po tehle prihode zdalo podivne, ze jim Julian odmitnul sdelit misto sveho aktualniho pobytu a dokonce jim i zavesil telefon se slovy: "Ty mi volas z mobilniho telefonu? Neznam te, neznam te vtipalku...", tak prave toho neduvtipu by asi docela pobavila nasledujici scena, kdy se chlapci vydali hledat stesti do hodinovych hotelu v prilehlych chudinskych favelach. Stesti je muska preletava, a Trol Ivanek spadnul do osydel [jaky i s v tomhle doboha pise?] lasky, ktera jej protrepala az k prazdnym kapsam, naproste spokojenosti a absolutnimu opovrzeni ze strany Maga Kuratka. Jo jo, bordelmama byla moc pekny kus trola, a Ivanek se uz nejaky cas nekoupal... proste laska na prvni nadech.

Rano a zvonici telefon zastihnul zbydaceneho Vertiga u triatricateho z rady poslednich panaku prave v trolim hotelu u Curaka a Pice. Ivan zrovna snidal nutrisojovy kaviar a bohatyrsky si dopraval z nutrisojove vodky, kterezto slasti mu hojne dopravala prijeme prekvapena troli panmama.

Slovco dalo slovo a nase trojka, pripravena jako nikdo jiny v te ctvrit, se mohla za par hodin sejit na inkriminovane krizovatce, aby tak svojimi dokonalymi plany prekazila zcela jiste nedokonale pripravenou akci kriminalnich zivlu ve stedu jejich domaciho hriste.

Vzhledem k tomu, ze se priblizil cas odpoledniho salku caje, Troll Ivan se usadil v kavarne naproti mistu predani podezrelych kufriku. Neviditelny kouzelnik, se rozhodl postavat pobliz hydrantu, jako verna kolie Rita [schvalne kdo z vas vi, z ktereho meho zamilovaneho songu asi vybehla?]. Hacker Julian, procitaje posledni novinky na ShadowLeaks ["Mile deti, darky nenosi Jezisek, darky vam davaji rodice." ~ ShadowLeaks via Reflex] se usadil pobliz v dobre zaplacenem a ke vsemu pripravenem taxiku rodiny Rufusovic [viz obrazku nekolik prispevku dole].

Klapka, kamera, jedem...

A jelo se.

Jedno Humwee model 14 plne cinskych ranaru, jedna cobra shelby gts 500 poloplna dvou narachane pusobicich negru a jeden Nisan FireBlade XXX v uprave Pussy Lickers az po stechu vyplneny elfskym atletickym preborem.
Auta se kupodivu opravdu setkavaji v miste, ktere jakoby zazrakem vypadlo ze vsech zaberu kameroveho bratra. Vystupuji vzdy v parech. Setkava se 6 dokonale pusobicich muzu a jejich sest kufriku. Zda se, ze J&J celou vec se spinavym pradlem mirne podcenili, nebo Sefova neprala uz hodne dlouho.

Marz si neco septa pod sve neviditelne vousy a z klidne sceny na narozi se najednou stava strasliva mela kazdy proti kazdemu, kdyz elfove tasi sve katany, cernosi kazdy po jednom MiniMagu a cinane... no ti by urcite taky neco tasili, kdyby v tu ranu nebyl jeden z nich mrtvej a druhej nemel useknutou hnatu, ke ktere mu na ocelovem obojku lnul pratelsky kovovy kufrik.

Neni cas na fory, zviditelnuje se troll, zrejme stale jeste se salkem caje vybihajici z kavarnicky pres ulici [kdo zaplati ty rozslapane zidle a stoly, neni v soucastne dobe janse, nicmene v rannim tisku se psalo, ze majiteli kavarny vznikla skoda v radech desitek novych jenu].
Bezici troll, bezici motro Rufus Taxi, bezici neviditelne Vertigo, bezici prestrelka.
Je to ale hekticka doba.
Troll dobiha, a bali si kufry. Rovnou dva, kdyz uz tam tak lezely, zejo. Nic naplat, clovek se obcas musi umazat, takze ani nevadi, ze na jednom kufru je jeste porad povesena ruka puvodniho majitele na ocelovych poutech a ze k druhemu kufru patri napul prerazeny elf. Vsecko zvladnem, krici mezi rohama trollovo ego, ktere je zrejme natolik silne, ze jej otoci k cele prestrelce zady a nuti jej do panickeho behu... kam ze vlastne?

Prijizdi Julian v zlutem taxiku a cisti z jeho okenka zbyvajici "ty spatne".
Ani elfi kouzelnik neni zadna slecinka a kde se vzala tu se vzala, zacne se z jeho rukou kutalet ohniva koule velikosti vetsiho pruseru, ktera s revem vlastnim pouze ohnivym explozim pohlti nekolik ucastniku tohoto mileho setkani.

Trol pada zasazen davkou z nejake mensi avsak o to vykonnejsi rucni automaticke zbrane. Jedna, co jej poslala na zem, druha, co uz jej jen lyzne pres rohatou makovici, az se mu zlomi jeden z berancich ruzku.
V padu pousti jeden z kufru, tasi zbran a posila nekolik odbokovek do horicich a silicich, ted uz byvalych, majitelu kufriku. Vertigo je veskrze rad, ze obe kulky sly vedle dost na to, aby mu neurazily to co z nej dela elfiho samce a to co z nej dela zivou bytost. Pro neduvtipne mluvim o koulich a hlave, nebo mozna opacne.

Stale jeste zmateni obchodnici se zbozim znacky Samson-IT, pablu opetuji i pres okenka, dvere a jine casti zluteho taxiku, do ktereho stiha naskocit i elfi Verigo s dalsimi dvema kufry.

Neboheho Ivana vtahne do projizdejiciho taxiku rozcileny hacker, kteremu se ani za mak nepozdava, ze mu troll krvi a zbytky mozku zaspini boty od ArmyAndyho.
No ale co nadelas, je to kamos, rikaj si Vertigo s Julianem, kdyz je silene ridici Jane Rufusova, v silene rozstrilenem tagu procpe do nejblizsi ulicky, ktera je do dost uzka, aby uz si majitelka taxiku nemusela delat starosti s tim, ze ji nekdo objede lak klicem, stejne jako jakekoliv starosto o zpetna zrcatka uz jsou zcela bezpredmetne. Horsi je, ze nejen o zpetna zrcatka po stranach dveri, ale zda se, ze zachvili cela osadka taga nebude potrebovat ani to, ktere truni nad palubni deskou...

Zivot je boj, tak ahoj... pokracovani priste.

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »

Zadani zni:
Vyvorit tajnou spolecnost tak, aby byl jeji chod pokudmozno samoorganizovany a aby v jejich mezich bylo mozne bezpecne obchodovat. Doplnujici problem, jak obchodovat v intencich teto spolecnosti a zaroven obchodovat s vnejsim svetem, tak, aby bylo riziko napadnutelnosti a sledovatelnosti obchodnich partneru co nejnizsi.

Kruhy 10 a Blokacni-logless platby
Me reseni po teoreticke strance:
Vychazim z konceptu Seolupy, tak se to objevuje v Shadowrunu, mozna se ta mafie jmenuje jinak nebo je to jen cizi koncept nevim, pripadne linky uvitam.

Jde o to, ze vznikne skupina [pro jednoduchost pocitani] 10 jedincu, kteri jsou idealne spojeni stejnymi zajmy a zaroven i osobnimi vazbami. Muze to byt treba rodina a sirsi rodina, ale neni to nutne. Techto zacinajicich 10 lidi rekneme kazdy prinese do podnikani 1$ kazdy. Tedy mame dohromady 10$. Svojim podnikanim se pokusi svuj vklad zdesetinasobit, pricemz si vzajme vsemozne poskytuji pomoc, know-how, kryji si zada. Organizace je tajna a jeji clenove nadavaji nijak ve znamost prislusnot k ni, cehoz mohou vyuzivat prave ke zvysovani zisku. V momente, kdy dojde k 10x zvyseni vstupniho vkladu, rozdeli se jak zisk, tak jejich podnikani [ktere k tomuto cili celou dobu smeruje, aby to bylo mozne]. Kazdy si vezme svou desetinu a zaklada dalsi organizovanou skupinu, do niz vklada svuj zisk z predchozi cinosti i sve know-how. Samozrejme neni zakazane, aby si byvali clenove i nadale pomahali, krili zada atd. Z puvodnich 10 lidi je tedy najednou organizace 100 lidi, ale kazda nova skupina je zalozena na stejnych principech jako puvodni, tedy osobni vazby a spolecny podnikatelsky zajem, vyuzitelnost jedince...
Cely cyklus se opakuje. Nove nabrani jedinci nemusi prinest do nove vznikle skupiny 10$ jako zakladajici clen, to by celou vec vice a vice limitovalo [ale pokud se bude menit zavaznost a potreba, je mozne tuto podminku uplatnovat]. Cilem je znovu vytvorit organizaci bez hierarchie, tvorenou 10 jedinci, kteri obchodni cinosti generuji desetinasobny zisk a znova se nakonci rozpadnou na 10 samostatnych skupin.
V pripade, ze nebyla splnena podminka 10$ na vstup do druheho levelu hry, nezbohatne zakladajici clen nijak podstatne, nicmene rozsiri se jeho sit kontaktu a podnikatelskeho zazemi. Samozrejme je rozumne pocitat s tim, ze pote, co dosahne skupina 10x navyseni vkladu, neprestanou tect finance z obchodnich aktivit, ktere jsou sice cilene smerovane k tomu, aby platila "pravidla 10", ale nejsou minene jako jednorazove obchody.

Samozrejme je nutne pocitat s tim, ze nekdo z clenu deseti zradi, padne, proflakne se.
Take je asi rozumne se zamislet do jakych hranic se takoveto organizace budou jeste schopne vzajeme podporovat a na jake urovni jiz budou zcela oddelene. Jak moc je takova vec napadnutelna.

K obchodovani:
Kapital cele desitky muze byt jaksi oficialni, jakasi spolecna pokladna, z ktere se berou penize pro podnikani vsech 10 clenu. Vnimam jako jakousi imaginarni "pravnickou osobu" [PO].
Tato "PO" ale je tvorena jedinci, kterychzto financni tky by mely zarucovat uplnou anonimitu. Tedy PO vystupuje jako jedinec slozeny z 10 a jeho transakce jsou sledovatelne napriklad pomoci bank, uvnitr kruhu 10 vsak je obchodovani neoficialni, nedanene a nelogovane. Samozrejme tajne.
V narustajicim mnozstvi lidi by se v idealnim pripade melo darit to, ze by obchodovani uvnitr samotnch kruhu a jejich potomku, bratru atd. by melo prevazit nad oficialnim obchodovanim s vnejsim svetem. Kruh se tak tedy vlastne stava lokalnim bankovnim subjektem, pro uzavrenou klientelu, mimo dosah vnejsi moci.

Obchodovani, technicky aspekt, ne nutne spojeny s teorii Kruhu 10:
Bylo by mozne ochodovat na principu decentralizovanych uctu?
Jedinec ma jakysi ucet, zastupne rekneme karu, na niz je uvedena celkova hotovost, kterou ma na uctu. Rekneme ze na karte je 10$.
Pri platbe mezi dvema jedinci vlastnici tento decentralizovany platebni system dojde k predani tehle karty, prijimajici jedinec zablokuje na platcove uctu/karte jistou castku, a ta je zaroven prevedena na jeho ucet.
Tedy rekneme ze prijemce zablokuje 1$ na uctu platce, cimz sam ziska 1$ a platce -1$.
Transakce neni nijak podepsana ani oznacena prijemcem ani platcem, fakticky jediny zapis na medium karty, posleze uctu je blokace a pricteni.
Samotny ucet muze byt na zaklade konceptu Kruhu 10 spravovan vsemi cleny kruhu a je mozne na nej prevadet penize z oficialni castky, kterou kruh disponuje. Tedy z legalni verejne banky dojde k preliti penez do neoznaceneho platebniho systemu vnitrnich blokacnich plateb, kterezto se timto stavaji nesledovatelne
technicky: jednu kartu k uctu pouziva vice lidi, takze neni vysledovatelne, kdo z deseti ucinil vyber z oficialni banky - samozrejme tim vznika problem s tim, ze jedinec, je schopen zproneverit penize celku, aniz by byl vysledovatelny. jedina obrana v dany moment je vzajemna duvera a predevsim nutnost kooperace, k tomu, aby byl cely system funkcni. kruh jako takovy se muze takovou zproneverou zcela rozpadnout, coz nijak nenici celkovy koncept IMHO. idealni by byl technicky mechanismus, ktery neumoznuje ziskat z oficialniho uctu penize pro nic jineho nez pro vnitrni system blokacnich plateb.
Jedinci by meli byt schopni sve vnitrni finace byt opet schopni vkladat zpet na oficialni ucet pomoci stejne logiky [tedy anonimni platba na oficialni ucet].

Podotykam ze tenhle koncept je ciste teoreticky a jako takovy by mel byt uvazovan a vsechny testy a uvahy o nem nejsou a nebudou nikdy slouzit ke kriminalni cinosti. Jako autor uvahy se zrikam jakychkoliv dopadu a dusledku pripadne realizace planu, zajima me jako ciste myslenkovy koncept.
Prosim o jakekoliv doplneni, napady, rozsireni a teorie proti.

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »

Znova zvestuji valku, coz je logicky duledek rozsahle krize lidskych spolecenstev od zacatku do konce veku.

Permalink | Leave a comment  »

[[Rekl bych, ze tenhle text prameni z nemoci a nemoznosti opustit byt ve kterem prave stonam. Bude takovehle jednou i stari, bude-li jake? ]]

Ziju v nejvetsim meste ktere tu mame.

Pro lidi z vetsich mest, z tech zvirat co nikdy nespi, jejichz ulice jsou opravdove tepny plne krve dopravy a zivota, tak pro tyhle lidi je me nynejsi mesto jen maly a hezky zapadakov.

Ani pro me neni velke, i kdyz jej neznam ani zdaleka cele.
Za dva roky jsem nemel ani dost casu ani dost energie jej prochodit, projezdit,
prosnit a prozit.
Jenom tu prezivam, nepropadam nadeji.

Jem hlupak, kdyz Te prestavam poslouchat, vzdyt prece Ty -mesto- jsi mi vzdy
zpivalo do snu, rozhanelo zavoje depresi a provazelo me v mojich nocnich
vyletech, vzdy blizko, u nohy, jako dobry pes.
Neustale posloucham vas, lide, pratele, kolegove i cizi lide, cizinci.
Slycham vase zivoty, vase reci, vas dech.
Stale posloucham i tlukot Tveho srdce, ma mila.

Ne ja si nestezuju, zapsal si urednik do cerneho notesu, ktery diky krizi
musel koupit z vlastni vyplaty.

Ale pak si najednou uvedomim, jen obcas, ne kazdy vecer. Tehdy si uvedomim, ze
mi chybi jine mesto. Me mesto. Nezname mesto.
Jako spolecnik, jako tajna milenka, jako davny pritel.

Sedim ted zrovna uprostred Tebe samotne, ma krasna, davna lasko, Praho.
Pozoruji televizni vez, ktera se mi tyci pred oknem, jeji cervene a
modre nasviceni. Cerna miminka na tmave modrem, sametovem pozadi bezehvezd.
Posloucham ryk opilcu tahnoucich ze ctvrtecniho hyreni v jedne z mnoha Zizkovsych knajp.
A.

A je mi smutno po pokoji, za jehoz okny jezdi tramvaje, pokoji bez kamen v nemz jsem 
malem umrznul [no tak hrozne to zas nebylo, jen para od ust sla tedy poradne] a
smutno je mi i po lampe, ktera neda oku zpocinout v klidu temnoty, protoze se
prilepila hned na okno toho pokojiku.

Jsou-li tve ulice, ma mila Praho, zilami sveta, tak jako jsou ulice Londyna,
Parize, Dhaky a New Yorku jeho tepnami, pak me samemu, unavenemu nad textovym
editorem, dnes v noci chybi opustenost a samota panelakove vyspy civilizace,
konec slepeho streva streky v industrialni zone za Olomouci.
Chybi mi starodavny smutek ziky Delnicke Tridy, maly krevni obeh stareho
mestskeho okruhu u mestskych hrbitovu [kde cerstve odpociva muj tata, ulozen
tyden pred 56 narozeninami].
Chybi mi praskla zilka na tvari sveta a vesnicky klid Trucianskych Klacan, nabehla zila na Slovenksem muzstvi Ziliny.
Chybi mi mesta, ulice a byty, v nichz jsem byl svobodny a bezstarostny.
Chybi mi okraj.

Svazala jsi me maticko Praho. Svazala jsi me svou vuli k -imaginarni- moci,
svazala jsi me praci v kancelarich [diky pane Kafko], svazala jsi me svou
noci. Privinula jsi me na svou hrud, obklopila jsi me svim telem. Och ta slast.

Ja si nestezuju, vzdechnul urednik, pohledl z okna sve kancelare na sloup
nuselskeho mostu a vydechnul naposled... pred tim, nez otevrel dalsi dokument v
textovem editoru.

~ Praha, Zizkov, 15.10.2010/03:09:44

Permalink | Leave a comment  »

Vlastě jsem chtěl napsat jen, že jsme se právě vrátili z moc dobrého divadelního představení v Meet Factory, ale asi se to trochu rozroste. Už jenom kvůli tomu, že sem dám citaci z jejich webu, o čem to vlastně bylo.

Jaký je můj subjektivní pocit?
Dokážete si představit, jako by napsal Jáchym a Filip Topolovi divadelní hru společně s Franzem Kafkou?
Tak takové to asi bylo.
Spousta nádherných slov popisující všechny ty každodenní věci, co si jich nikdo nevšímá přímo, jen jaksi tvoří pozadí k jeho myšlenkám, touhám a náladám. Přiohnuté do dekadentní atmosféry totalitního zoufalství. Odhalené triky, nebo nějaký jiný zázrak prosperity. Tak nějak. Zůstávají ve mě věty, ne v jejich znění, na to nejsem dost dobrý, abych dokázal napsat něco tak třeskutě krásně odporného. Zůstávají ve mě ve svých významech a cynické vtipnosti, bez úšklebku. Smál jsem se nahlas, hnusu a každodennosti. Tak dobře to ve mě zarezonovalo.
Vtipná kulisa tří televizních obrazovek a kostýmů ze secondhandu se taky počítá.
Chci vidět KaDeWe znovu. Příležitost bude 2.11.2010, tak kdyby se někdo chtěl jít taky podívat, tak myslím, že by neprohloupil. Hodnocení pro lidi, co rádi zkratku 10 z 10, pro tento měsíc.

Pocit z výstavy Dekadence NOW! je veskrze rozpačitý. Pokud se člověk nějaký čas pohybuje na těch internetech, jak se teď běžně říká, tak neuvidí vůbec nic, co by jej překvapilo. Byl jsem se podívat už na vernisáži, a jak jsem komentoval už tam, projít si to po směru i proti směru hodinových ručiček nepomůže k tomu, aby člověk něco cítil. Myslím, že si autoři pletou dekadenci s kíčem, pornografií a laciným experimentem, který je tak často znamením (pos)moderního umění naší doby. Nudil jsem se a výstavu nedoporučuji navštívit s přáteli, možná tak ještě s rodiči nebo prarodiči, kteří netráví více jak 10 hodin denně online. Ještě jsem se nestihnul dostat k doprovodným výstavám v jiných městech a k přesahům, jakými jsou například "dekadentní kanál" na youtube. Vzhledem k zajímavějším věcem a nedostatku peněz na cestování se k nim asi ani nedostanu. Tedy pokud bych měl hodnotit jako v populárních časopisech, udělil bych hodnocení 3 z 10.

Taky jsem si koupil nějaké knihy, samozřejmě levné. Na Dejvické v metru. Rozhovor s Woodym Allenem o Filmu, vydal Portál, ve velmi pěkné úpravě (Lax Eric: Woody Allen: Hovory o filmu.Praha, Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-373-4). Hezká, napůl lakovaná obálka, hezký býlý papír i vnitřní strana vazby. Téhle knihy je do levných škoda, ale nikdy jsem ji nezahlédnul na pultech normálních knihkupectví. Asi je toho vážně moc, co se dnes dá koupit.
Protože jsem ten den vzal z firmy zálohu, na kterou jsem si snad i vydělal, tak jsem si jeětě pořídil poezii Václava Bolemíra Nebeského, o němž toho nic nevím, krom toho, že chodil s Božkou Němcovou, a nic jsem od něj ještě nečetl, ale při náhodném otevření knihy jsem zahlédl milostné verše o studeném bledém těle, takže ze zálohy vlastně není zase nic, ale můžu si říct, že jsem se týden docela bavil a dostal jsem se k pár zajímavým kulturním a civilizačním produktům-artefaktům, které mne potěšily. To by za ty peníze mohlo i stát ne? Lepší jak chlastat, i když ty Guniessy, co jsem v nich nechtěně málem propil Sofiinu výplatu, když o weekendu dělala v Černé Vdově naproti Divadlu Járy Cimrmana (kam nikdy nepůjdu, protože se bojím, že bych se nudil, nebo na to nejsem dot IN), no tak prostě ty Gunessy mi chutnaly náramě. Taky jsem si slíbil, že si jich po výplatě pár koupím do lednice.

Tolik k poznámkám psaných (v posteli) na hromádce. Dobrou noc, jdu si léčit -neustále se vracející- zápal plic.

Z webu: meetfactory.cz

5. října 2010 20:00

Režie: Magda Stojowska

Dramaturgie a překlad: Lukáš Jiřička
Adaptace textu: Magda Stojowska a Iga Gańczarczyk
Scénografie: Dominik Lang a Erik Sikora
Light Design: Vladimír Burian

Video: Erik Sikora
Kostýmy: Máša Černíková
Hudba: Georgij Bagdasarov
Hrají: Hynek Chmelař, Anita Krausová a Vladimír Marek

Inscenace dramatu polského dramatika a režiséra Helmuta Kajzara KaDeWe vznikla adaptací textu „Další díl (KaDeWe); Operní libreto”, který byl napsán v 70. letech během častých pobytů Helmuta Kajzara v Západním Berlíně. Jedná se o koláž syrových obrazů města a jeho vlastní imaginace, intimních fantazií týkajících se milenců, umění, mediální světa atd. Titulní KaDeWe jako tehdejší největší velkoobchod Evropy je pro autora metaforou temné a lákavé strany světa. Tento supermarket zároveň představuje sexshopy, bordel a uměleckou galerii, v němž se autor - hrdina anebo (čtenář-divák) kouká na plejádu podivných postav a předmětů. Je to také cesta k zasvěcení.

Permalink | Leave a comment  »

Tenhle text vzniknul jako reakce na nejakou diskuzi, predevsim na tema drogy, sebeurceni, cile... diskutovalo se o tom, jaka by mela byt nahrada za drogy pro lidi, kteri je uzivaji, jake hodnoty jsou dulezite pro jedny a pro jine. Ukazalo se, ze neni uplne mozne shodnout se na tom, co ze maji radi jedni a druzi a co ze by melo delat komu dobre. Co tedy hledam a co jsem kdy hledal ja... Snad to bude pochopitelne. Budu rad, kdyz se nejak vyjadrite.

YMLADRIS: tak vetsina lidi neco hleda. napr budhismus je postaven na otazce "jak z utrpeni". je-li tu tato (vyrcena ci nevyrcena) otazka, mysl patra. pokud tu neni hledani, asi nema vyznam... nic dalsiho z toho co napisu. ale dejme tomu ze hledas (psal over). co hledas? toz ptala jsem se co hledas v drogach. nevim, takze teoretizuju ze hledas naplneni sveho potencialu. sorry za frazi. ja jsem teda v sobe vzdy mela matne tusene obrazy toho co bych mohla byt, co by mohlo byt... kdyz by tu nebyly limity. utrpeni z toho ze clk sam sebe sabotuje, zpravidla z nejruznejsich strachu.

Hledani sebevyuziti. to je imho pro me dulezita informace, dnes jsem si ji definoval sam pro sebe. Ne ze bych nevedel kdo jsem [budu mluvit o Overdrive, nemuzu mluvit za Truce]. Tak tedy ja vim jak citim, vim co znam, vim kde jsem schopen se vyuzit a vim, jake to bude, kdyz naprosto plavu a jeste na tom zalezi.
Kdysi jsem se rozhod, ze budu hardcore uprimnej. Tedy kdyz neco nevim, reknu nevim, ale nebude to vymluva se to nenaucit. Ze kdyz se budu chtit smat grotesce od disnehyho udelam to i kdyz cely dav kolem me bude krivit hubu. A zas kdyz se vsichni budou smat, a ja nudit, tak usnu, klidne.
Takze vlastne vim co jsem.
Otazka zni CO SEMNOU!?
Me osobne nikdy nestacilo prijimat. IMHO jsem do jiste miry tazny kun, minimalne v textu. Mam hodne znamych [a par pratel], kteri radi sleduji co delam.
Vzdy jsem mel problem s tim, ze tenhle pristup je veskrze pasivni, a malokdo nejak vyznamej a inspirativnej reaguje. Mojim snem vzdy bylo tvorit a mit pro to i publikum. A vic nevim. Takze jdu tim svetem a snazim se ho prebirat, tak, aby semnou prochazel a ja ho nejak doplnil, obohatil. A mam hruzu z toho ze delam malo. Takovou strasnou hruzu, ze obcas stojim spickama nad propasti. Zvlast pote, co nedavam tenhle pristup diteti. Proto jsem za debila. A z toho vychazi bolest. Ale bolest jako takovou bych rozhodne nevnimal v tomhle duchu...

YMLADRIS: nevim truce v jake poloze jsi ty, jaky mas vztah ke sve mysli, jak moc se s ni identifikujes a zaroven nakolik vidis ze je zdrojem dejme tomu urcitych problemu

kdyz neco boli, i telesne, ma to smysl. telo/mozek/psyche se podle me brani a prizpusobuje. takze delat nejake nasili nemusi byt vzdy dobre. je to jako by si clovek nechal opravit diru v zubu, ve kterem ale zustal hnijici koren.
tohle presne jsou pro me mnohdy drogy, meditace atd.

Je strasne dulezite uvedomit si jestli neco lakujes, nebo jdes nekam dal. IMHO kdyz lakujes, je to proste neproduktivni. Prvni krok by mel byt smirit se nebo spis uvedomit si [ten mir je jen slovo pro to, kdyz se strili jinde, nemam nic proti neutuchajicimu boji sam se sebou] ze jsem, kdo jsem a co muzu.
Tim si clovek definuje jakysi referenci. A kdyz tuhle referenci mas muzes posuzovat proc veci boli. Treba. Zaroven se na tu referenci muzes spolehnout kdyz neco jde sejdrem, treba, kdyz par let smazis.

Myslim, ze nekteri lide si proste tu referenci nedelaji ze sebe, ale delaji si ji nejakym vnejsim faktorem: virou, praci, partnerem, meditaci, drogama.
Muzes se spolehnout na to, jakej bude heroin. Nejakej cas. Vlastne to nic moc jineho neumi. Jen to stabilizuje, tvori to TEBE. Samo to neni reference TEBE je to reference drogy. Stejne tak neni prace reference TEBE. Je to proste neco, co muze a nemusi byt.

Pamatuju si, ze jsem mival obdobi, kdy jsem nechtel byt zavisly na nicem. To je dulezita informace. Nemit nic a moct cokoliv. Janse, kdyz clovek starne, ma cut vic se spojovat s vecmi. Nevim proc tomu tak je, tedy vim ale to je OT. Kazdopadne me osobne daly tvrde drogy nekolik poznani: zavislost ma krivku a zaroven je to onen referencni bod, aspon na cas. neopirej se o spatne vyrezane svate a nestavej dum na pisku. spadnes. to je mile poznani.
dalsi vec, co jsem poznal, je ta, ze vim, k cemu se mam vratit. tedy ze je tady jakysi bod, kterym jsem ja, a ac jsem s nim VELMI nespokojeny, neni to duvod, abych se jej pokousel znovu a znovu redefinovat. vlastne je to, jako by se clovek snazil satale dokola zpocitat nejaky axinom. blbost. rozvijej. nezacinej porad znova. vracej se k vecem co uz jsi delal.

sorry za obsahlejsi text, neni v nem zdaleka, co bych mohl a chtel napsat, ale proste tvrdim, ze tema pameti je stejne dulezite jako tema identity a budoucnosti, repektive ze dulezite vubec neni.
blbej zen, co?
jo, je to ma starodavna definice NO PAST, NO FUTURE. jenomze uz jsem pozna i jake je to NO NOW. A tedy vim, nebo si myslim, ze se s tim da pracovat. Nastal cas uchopovani rovnomerne. Minulost [koreny, znalosti], pritomnost [sebe identita, uceni se, zabava], budoucnost [cile] == vysledkem toho je vicemene stala osobnost pohybujici se v prostoru a case.

Jednu z veci jsem do konceptu nedokazal uplne zahrnout nejakym vystiznym heslem. A to je bohapusta sensualita. Mozna i bohaplna. To je fuck. Tedy ZABAVA. To je zaroven presah k cilum. Tvrdim totiz ze uz nejaky cas vnimam nedostatek podnetu, ktere by bavily  nas mysi behajici v kolecku. Nehrabem tunely, nestradame za skranema majetek, neplodime deti na bezicim pase. K CEMU JSME?
A je tu otazka identity jako casosmerneho vektoru. A tohle je to co musime zodpovedet.

Ne lakovat. Ne chtit se stat nekym. My uz nekym jsme, jen nevime k cemu je nam to dobre. A proto hledam alternativy i pro lidi, kteri netouzi po moci, majetku, slave... konicky pro silence a sebevrahy.

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »

Třídím v hlavě myšlenky po létě a trvá to asi jako defragmentace disku, dlužno podotknout, že u toho vydávám asi tak stejné zvuky, jako nebohý disk postižený úklidem. Vlastně uklízím co se dá. V knihovně, na discích, šatník. Vůbec to není na škodu, člověk najde spoustu zajímavých věcí, které měl rád, jen na ně pozapoměl. Platí i pro hudbu. Teď zrovna mi do uší lezou libé tóny art-hardcore-punk-jazzu v podání Naked City a zachvíli bue střídat John Zorn a jeho Filmworks.
Je moc dobře, že mne znova začala bavit hudba, je to jeden z mojich hlavních koníčků a člověku není veselo, když ztratí svůj zájem a svět není takový, jak by jej chtěl mít. Léto je asi vždy taková kritická doba, kdy člověk (já) nemá nikde kotvu a pluje po proudu i když by chtěl navigovat spíše podle hvězd.
Takže tu zas máme jednou hledače sebe sama, který ale ví, že všechny tyhle nálady jsou jen fází cyklu roku, jen pořád netuší, jak se vyrovnat s tím, že jej stále znovu a znovu zasahují s neztenčenou intenzitou, aniž by se nakonec cokoliv vysvetlilo.

Kdysi jsem si řekl, že štěstí poznáš vždycky až zpětně, možná je to vlastnost paměti, která milosrně zapomíná, že při dlouhých zimních procházkách je mi vlastně zima a fouká mi pod šátek na krku, pamatuju si pak jen zasněžené pláně a matné, zubaté slunce ve větvých opadaných stromů. Že jsem měl kanady plné sněhu. Ach kdo ví.
Snad právě a jedině podzim se projevuje hned. Toho slunce mezi větvemi je víc, vítr tančí barevým listím, všecko voní, země, mlha, usychající tráva. Dají se krást a sbírat plody zahrad a alejí. Příval barev, vůní a změn mne oslňuje. Způsobuje okamžitý stav radosti a zároveň mi neumožňuje plně uchopovat, takže jsem jakýmsi oblakem nálad. Když je obloha modrá a jasná, směju se, a když zešedne do olověného příklopu, zase se mračím. Podzim v sobě vždy nese změnu. Jaká bude ta letošní?

Uvažuju o výpovědi, protože sám neuživím koho a co potřebuji, tak bych chtěl pracovat za víc (a víc). Možná že se potajmu lekám rutiny. Dva roky a půl dalšího. Zatím nejdéle, co jsem kde vydržel. Práci mám rád, lidi tam taky, ale chybí mí pozitivní zpětná vazba, vadí mi nedostatek práce. Možná bych odešel do Olomouce. Za rodinou, alespoň nachvíli. Odpočinout si. Nechám to chvíli ještě gradovat, ale už si připravuji další kroky. Chci se naučit řídit, tedy ne, že bych to neuměl, ale už chci i papíry. Moje lenost by pak přecejen dostala křídla a nakonec i práce by byl větší výběr. Možná nějaké svobodnější.
Zapoměl jsem podotknout, že mě chtějí stáhnout z létání po cizích zemích a posadit mne do kanclu na okraji Prahy? Jo přesně tam, kam musím jezdit ranníma tranvajema, dostávám vynadáno, za to, že tam nejsem dost dlouho (a to i když není práce, když práce je, za přesčasy nikdo děkuju neřekne a píchačky je schválně nepočítají). Tak to tedy nechci.
Buď létat nebo odejít. Každopádně začít jezdit.

Vlastně je asi vidět, že mě v poslední době nic vážněj neinspirovalo z toho, že vlastně němám co napsat, než tenhle plačtivý blog.
Dobré vědět a prosím blízké a nejbližší aby zase jednou měli ztrpení.
Znovu se otáčí bubínek v revolveru, čekám až kulka zapadne na své místo a já zmáčknu spoušť zbraně přiložené ke spánku. Příležitost a inspirace je jako takovýhle výstřel v ruské ruletě. Někdy se bubínek otáčí až nekonečně dlouho, jindy to člověk dostane hned z první. Nejhorší je nehrát nebo se k smrti vzděsit, že tentokrát to snad nějak nedopadne. Že to snad ovládáme, že žijem podle nějakého svého plánu, to je nekonečná mílka.

A dost už. Nemám rád tyhle blogy, které nakonec vlastně stejně nikdo nechce číst, tak sem raděj vlepím pár citací, co se mi dnes líbily a příště už snad napíšu něco pořádného. Tak tedy hudbo hraj...

The Rising Hope
~ zdroj: Tabák Van Nelle: Zware Shag

===

In Naked City’s characteristic early style, songs were often performed at astonishingly fast tempos, drawing heavily on thrash metal and hardcore punk’s emphasis on extreme speed. Many songs were quite brief, and typically switched musical genres every few measures, perhaps comparable to spinning a radio dial at random and hearing the same band performing on every station. One critic described Naked City’s music as “jump-cutting micro-collages of hardcore, country, sleazy jazz, covers of John Barry and Ornette Coleman, brief abstract tussles — a whole city crammed into two or three minute bursts.” This fast-change tendency was inspired in part by Carl Stalling — a Zorn favorite — who wrote music for many Warner Brothers cartoons (featuring Road Runner, Bugs Bunny, Daffy Duck and others); music that featured frequent shifts in tempo, theme and style.

Naked City’s eponymous first album was distributed by Elektra Nonesuch and featured a famous Weegee photograph (taken 1943) of a dead gangster on its cover along with macabre illustrations by Maruo Suehiro. There was disagreement between Zorn and the label over cover art on subsequent albums. Zorn wanted to use explicit S&M pictures, images from 19th century medical archives, and execution photographs, most notoriously of a Leng Tch’e victim; Elektra Nonesuch refused. Zorn ended his relationship with Elektra, releasing subsequent Naked City albums on Shimmy Disc and his ownAvant and Tzadik labels.
~ zdroj: http://www.last.fm/music/Naked+City/+wiki

====

Díky spojení s Day After je v obchodě mezi zákazníky často k vidění smetánka domácí hardcorové scény – jsou to hodní a veselí hoši, netřeba se děsit jejich mohutných tetování. Babičkám z okolí se to těžko vysvětluje, ale normální lidé by mohli mít pochopení…

~ zdroj: emalový věstník obchodu polí5,

který se mimo jiné zmiňuje i o tom, že 12.10. v klubu K4, Praha 1, Celená ulice, proběhne křest nové desky světoznámého a oblíbeného Intelektuálského Punku, tedy Skrytého Půvabu Byrokracie. Kdo tam nebude zaváhá, alespoň doufám.

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »

libi se mi casti o sofii, ale jak sem ti uz dala najevo, tvuj trn je pro
mne trnem v oku

a bylo by zajimave, sledovat obraceni roli
ale tym by vas vztah asi skoncil

nebo sledovat jeji myslenky
nebo si precist, jake si myslis ze ty myslienky jsou, deeper, not
classic pornotails bullshit :)

[ak sem zasla moc daleko tak mi to rekni, chtel si vsak reakci]

LEGBA --- --- 23:40:21 20.8.2010
ZUBATA: hele to neni spatny napad, poprosim ji, aby dovolila uverejneni
toho blogu na nasem spolecnema a doplnila k nemu vlastni cast, jake by
to bylo, kdyby na to ona mela odpovedet svou psyce. To by konecne
odpovidalo memu zkoumani a priori. Tedy kym vlastne je ma zena. Snazit
se dostat se ji pod kuzi, asi jako jehla do zily, takove to, jak to
trosku stipne, ale pak uz je to prijemne a meni to ty dulezite kousky.

Pripadne Ti, ze je to classic porn shit? Nebo to vyjadreni melo byt ve
smyslu ze neni? On vztah, ktery je kazdodenni sestava z citu a pocitu u
ranni kavy po odberu krve v tajeme kycovite easy-listening-rock kavarne
u vajicek s uzenym lososem a pazitkou. polibeni, kdz vyrazi do, mnou
tolik vysnene, prace. Nekdy se zlobim, to kdyz vstavam a ona jeste spi,
polibim ji a necham na stole hrnek s jeji oblibenou kavou, kdyz se pak
vracim, ona je nazurena, ze ji rusim pri psani, tak ji necham sedet u
pocitace, pac sam nemam rad, kdyz me nekdo rusi pri praci s pismen. No a
ona sedi u kompa, povida si s prateli, misto aby psala, a pak se ke me
vraci, kdyz uz hluboce spim a nekdy v sobe najde tolik nezlomne
nevsimavosti, ze si dovoli me hlukem, svetlem nebo i neznostmi probudit
[nejlepe, kdyz mam abstak a nemuzu predtim nekolik hodin o samote
usnout]. Tehdy zurim jako stary chromy vlk, kdyz mu psi soustaj prdel.

To je kazdodennost. Hadame se. Nad sacky s drogama, nad vyrusenima od
psani nebo cteni. Nehadame se u vareni, nehadame se u sexu.

Se Sofi jsem nezazil provinily sex - takove to, jak se udelas, mas dost,
chces postkoitalni cigaro a vis, ze ona jeste nebyla. Parkrat ji jeste
roztahnes pysky curakem, ale uz je to mlaceni vonave slavy tocenakem, to
nema smysl. Tohle je se Sofi kouzelne. Nedela to, ze by se predemnou
ostentativne dorobila. Vetsinou to neni potreba, protoze je rada
spokojena, takze je spokojena rychle a poradne. Navic se tohle nestava
casto, takze pokud jo, tak vi, ze zitra nebo za par hodin bude lip a
neni potreba hnat to hnedka do extremu a chtit to zrovna dneska a zrovna
na doraz. To je hrozne osvezujici a zadna jina zena, co jsem s ni kdy
soustal, tak tohle nemela. Takove to jak ze sexu nenadelas. Proste se Ti
chce nebo nechce a ono to jde.].

Nekdy se Sofii chlubim, jindy me dokaze nekolik tydnu v kuse srat k
nepricetnosti, pak uz i kazdym slovem. Nezarlim, dokud vim ze je moje,
nemusi me obdivovat a horet ke me laskou horkou jak pekelny plameny.
Mame pratelstvi, porozumeni, obcas touhu, jindy nenavist a zlobu,
vzdycky snahu prekonat sameho sebe. Maximum nevery jsme si definovali
tak, ze vzdycky prijde spat domu, kdyz tam budu [takze pokud ji nekdo
chcete sukat bez meho vedomi, delejte to pres obed, tak jak to delala s
jednim panem reziserem a nechte mi ji aspon kousek na vecer, onanyje je
sice fajn, ale bila kobylka je sakra lepsi.].

Tohle je plavba na dlouhou trat a lod je to hodne rozkejvanejsi nez kdyz
jsem byl s Hienou. Byval jsem tehdy jinej, dosahnul jsem sveho mezniho
bodu, stal jsem se tatou, uklidnil se. Sportoval, zil zdrave, misto kavy
pil hlavne caj a chodil jsem sam cvicit katy s mecem do hor a do kopcu.
Nerikam sice, ze mi to nechybi, tak jako treba cowbojsky boty, dziny,
cerna bunda a svoboda na tezky motorce [kterou si sakra musim koupit a
dojet s ni k severnimu mori a hlavne k mori Stredozemnimu, coz je muj
cil a ma hra na vuli a sny]. Jsem kruty, sileny, depresivni,
melancholicky, anorekticky grafoman s prehnanymi naroky na lidi, ktere
mam rad, nedej boze miluju.
Zit semnou je zoufala hra s ohnem, coz IMHO muze potvrdit jak Sofie, tak
Hiena a vlastne temer kazda zena, ktera chodi do tohohle auditu a
nekolik mnoho dalsich. Je to jak obodnout se nozem do ruky a pak si
pochvalovat nuz, ze je to dobra hracka a doby sluha. Jo a taky spatny pan.
Rad beru do ruky bic, kdyz mi chybi svoboda, neni to pak bic, ani prut
od cesty, ale kus desky ze stavby s hrebikama, co probodavaj sny.
Rozbita flaska od spatnyho vina.
Nekdy tancuju, jindy padam. Me zeny jsou svate a proto jsou bohyne, at
si kdo chce co chce o neo-paganismu a neo-pico-vymrdej-se-sam rika.

Tak tedy pokud uvidis takovejhle pornograficko erotickej sen, jse to z
vetsi casti neco, co vnimam ze sexu ja, mozna to bude i hodne pravda
[takze si pak vsimni lilie], mozna je to popis toho, ci mi probehlo
hlavou, kdyz sedela proti me, rano na ty snidani, ja ji rek at sepne
ruce a ona je sepnula, jako by je mela svazane, za zady a mirne se mi
uklonila.

To je cesta bice, noze a svatozare. Na obou stanach, ve vsech vyznamech
tech slov. Jeptiska s probodnutejma bradavkama, kterou bavi znasilnovat
sve mladsi sestry a zaroven se podvolit otci [at uz je jim kdo chce, jen
kdyz je starsi, silnejsi a chytrejsi, jinak mu podre tvar o asfalt a
utece mu.].

Permalink | Leave a comment  »

Dnes večer po západu Slunce, vypálím Ti lilii do kůže Tvého bílého zadku.
Zasloužíš si ji. Za ty pohledy zelených chytrých očí z pod záplavy
rudých vlasů, za provokativní úsměv, za každou hádku, která skončila na
na naší propocené matraci.
Tigre Lillies plní pokoj falsetovým jekotem kastráta, zpívají o hrají o
tvé slané mokré píče.
Uviděl jsem Tě, ve vzpomínce, klečet ve vaně, jako když jsi si naposledy
myla vlasy. Něžnou prohlubní Tvých zad stéká mýdlová voda k zadku, právě
kolem místa, kde dnes v noci dotkne se rozpálené železo Tvé pevné a
přeci poddajné kůže. Pramének voňavé záplavy mydlinek stéká do praskliny
tvého zadku a hladí Tvé tělo na měkkých záhybech Tvé třinácté komnaty. V
kleče, odzadu, má Tvé tělo tvar láhve od Coca Coly, violy, či kytary.
Jak tak klečíš a myješ si vlasy, trn v mém rozkroku tuhne. Jsem
připraven pošpinit Tvé čisté bílé tělo hříchem, z kterého se v neděli
půjdeš zpovídat do kostela, kam Tě dovedu za ohon zrzavých vlasů. Budeš
se zpovídat za dnešní hřích, za pohlazení ve slabinách, které přijmeš
jako mé požehnání. Bůh je samec. I jemu se topoří ohon, když Tě vidí
klečet s mokrými vlasy, tváří zrudlou horkou vodou, očima zavřenýma ve
slastném objetí vody.
Dnes večer přijdeš, v černých podvazcích, které jsi si vzala i přes
ranní příslib posledního letního slunného dne.
Už ve dveřích tě obejmu a budu Tě líbat, na rty, na víčka, uši, čelo i
krk. Sepneš ruce za zády a já Ti na ně nasadím smyčku tmavě rudého
provazu. Ne nemodlíš se k Němu. Odevzdáváš se mě.
Dovedu tě do pokoje. Nechám tě oblečenou, jen o kalhotky přijdeš snadno
a rychle. Nechci Ti je zničit.
Zavážu Ti oči šátkem barvy tepenného krvácení. Nechám tě klečet a čekat.
Nebudeš znát to co sem teď píšu a nebudeš tedy čekat rozpálený kus kovu
ve tvaru nádherné květiny, erbovního znaku Benátek. I kdyby jsi to
věděla, kdybys tohle mé milostné vyznání už četla, budeš stejně zcela
bezbranná. Chceš to. Chceš být označkována, zasvěcena černému, zlému,
mladému kozlu, v které za Tebou proměním.
Pohladím tě po pravidelné, krásně řezané bradě, po šíji antických soch.
Jemně obkroužím konečky prstů tvé tuhé bradavky na malých ostrých
ňadrech, možná ťě přes látku halenky, černé pod černým kostýmkem, pořežu
svými dlouhými nehty. Jen takové pohlazení, před tím, jaký paprsek
bolesti projede tvým tělem za malou chvilku, která je pro Tvou čekající,
napjatou mysl hodinami.
Tvá růže, kterou nosíš pod krátkou, úzkou pracovní sukní, je už
připravená k páření. Voníš. Kůže po celém dni je mírně zpocená a pižmo
blonďaté, odevzdané milenky, bělokožné kurtizány, která navždy spojila
svůj život s mým, je pro mne nejsilnějším afrodisiakem pod Černým
Sluncem, pod stříbrným Měsícem, pod spalujícím Sluncem.
Hraje pomalá, hypnotická hudba.

Krátké vyjeknutí, slzy z pod šátku, zadušený výkřik a pamínek slin z pod
pevně utaženého roubíku. Rozšířené zornice, zrychlený dech, napjakté
svaly. Uvolnění.Záblesk poznání, švihnutí biče bolesti od zadku, na
který se teď několik dnů neposadíš pohodlně.

Za zrzavou hřívu s ostrou přísnou ofinou končící těsně nad šátkem,
kterým máš zavázané oči, tak za tuhle hřívu v barvě podzimního listí, Ti
přitlačím hlavu do polštářů. Donutím Tě přesunout se na všechny čtyři,
prohnu Ti záda, pokochám se pohledem na Tvou bělostnou zadnici. Kolenem
Ti posunu nohy od sebe, ruce máš stále svázané a sepjaté za zády, takže
nejsi vlastně na čtyřech, stále klečíš, s prsy opřenými o matraci, s
vlasy v mé ruce, slepá, rozbolavěná, vlhká v klíně a mě nastavená.

Můj trčící úd do Tebe pronikne jako rozpálený nůž do nedělního másla.
Rozpůlí tě v rozkroku, přibodne Tě jako motýla na podložku. Má bedra
narazí do Tvého popáleného zadku, vykřikla bys, kdyby Ti v tom nebránil
roubík rozdělující Tvé růžové, vzrušením nateklé rty.
Jsi moje, moje alabastrová děvka, má bohyně, má luxusní kurtizána.
Vydaná mi napospas, milovaná a ceněná jako nic a nikdo jiný v tomhle
slzavém údolí.
Vezmu si Tě tak, že se muž v černé sutaně, s bílým kolárkem, bude v
neděli stydět, když mu budeš popisovat, jaké to je, mít v rozkroku pij
černého zlého kozla. Jaké to je, když Ti Bůh sevře ňadra v dlaních a
andělé zatnou zuby do Tvého běloskvoucího sametového krku.
Miluji Tě má Moudrosti, Sofie. Děvko a manželko moje.

S úctou a a vroucí láskou,
Tomáš

Permalink | Leave a comment  »