- Posts tagged CZECH
- Explore CZECH on posterous
Potkaceni pokojne demonstrace a rostouci totalitarismus nasi spolecnosti
nepacî sa ti, ze za tvoje dane stat a mesto stavia megalomansky projekt, ktory znamena zburanie historickej pamaitkovo chranenej vlakovej stanice, zbytocnu komplikaciu dopravnej situacie a likvidaciu historickych parkov, kde strazili ludia stromy pred vytatim este aj po vojne, ked nebolo cim kurit? drz hubu.
ohlasis demonstraciu dva mesiace vopred a mas ju povolenu? drz hubu.
mas 13 alebo 70 rokov, utocis na fizlov alebo tam len stojis a davas na javo, ze s tym nesuhlasis? to je jedno.
mas v ustave garantovane pravo pokojne demonstrovat? neser, lebo prides o zrak.
nastupilo tam proti asi 5000 deckam, studentom, normalnym ludom a dochodcom, nikto nezamaskovany, nikto nehadze kamene, molotovy ani delobuchy, nikto neopusta ohlasene miesto demonstracie, poslu na nich 1,000 najvysinutejsich fasistickych fizlov v plnej polnej, dobre ich zmlatit, odrovnat vodnymi delami a dat im plynu jak v treblinke.
YouTube - 30.09.2010 Stuttgart 21 :Knüppel, Reizgas und Wasserwerfer gegen Parkschützer [720p HD]
MOJE REAKCE:
Myslim, ze znova se opakuje neco jako 1968 unas.
Vnimat takhle: existovala zla doba, utlak, totalita. pak nastala doba uvolneni vztahu, norem, tlaku. lidi si pomalicku zacinaji zvykat, ze muzou mluvit, psat a milovat.
pak se znova pritvrdi a znova to jde vsechno do hajzlu. kdyz jsem byl malej a mladej, hodne jsem psaval a mluvil o tom, ze prece je normalni mit dlouhe vlasy, ciro, chodit v kanadach a hadrach ze sekace, mit nazor, hodne sedet u kompa, hackovat a hulit. byl jsem utlacovanej za vsechno tohle chovani. Pak se to zlomilo. Byl jsem ve ctvrtaku na gymplu pak na vysoke pak jeste nejaky cas. Nastala doba svobody. Cira se dostala do mody, dlouhe vlasy nikdo neresil, dokonce clovek moh bejt i pokerovanej a propichanej treba i v xichte. Hulil kazdej a hacker byl najednou idol chytrejsich divek.
Zvyknul jsem si na to. Nezacal se chovat jinak. Dokonce me ani nesralo, ze je to vsechno moda, to kym jsem byl odjakziva. Pravda, nezacal jsem ani nejak slavit, ze jako se lidi konecne keme chovaji normalne, takjak to melo byt. Proste jsem jen mel dojem, ze lidi jsou asi trosku chytrejsi a normalnejsi [v tom dobrem slova smyslu]. Mam dojem, ze jsem napsal i nejaky ten oslavny blog na tema "je hezke, kdyz i stara blazkova konecne chape, ze jsem pokerovanej a pritom nejsem kriminaknik" Ale ono ouha, ono to bylo jinak. Ona jen dorostla jedna generace, ktera byla takova jako jsem byl ja a ja jsem se s ni stykal natolik moc, ze jsem si neuvedomoval, to, ze ta masa okolo se nijak nezmenila, ze porad vidi v pokerovanejch rukach kriminalnicke symboly. Proste jsem si akorat nevsimal, ze ti lidi si porad myslej to same, jen se to ke me tolik nedostane.
Teoreticky jsem si zalozil na peknej pruser, protoze celou tu dobu jsem se nijak netajil tim, ze jsem pokerovanej a hackuju. Zanechal jsem hodne techle stop, nekde, kde jdou dohledat, protoze jsem vereil, ze uz bude vsechno dobre a lidem uz nikdy nepripadne takova vec spatna, ze uz nebude dalsi generace Starejch Blazkovejch. Jenomze ona ta generace mejch vrstevniku pomalu dospela, a tak jak byli driv aktivni lidi, kteri me povazovali za normalniho, dostali se zas ted do popredi i lidi, kteri me za normalniho nepovazuji, ba naopak, odsuzuji me jako hovado hodne potlaceni. Dorostla tahle generace i z nas, z mojich vrstevniku [takovi ti spoluzaci, kteri vzdy odvraceli hlavu, kdyz jsem sel po chodbe a septali si, ze to je ten divnej fetak, co cte a sedi u kompu, ale jinak ze je hnusnej pankac a smrdi]. K temhle lidem se pridali ti co uz existovali, ty puvodni Stary Blazkovy. A ja zpohodlnel. Protoze jsem veril, ze uz ted bude vsechno v poradku, ze muj zivot uz je konecne tolerovany a chapany, aniz bych jej musel hajit, aniz bych musel byt v opozici, prestal jsem byt v opozici a hajit se. [mluvim sam o sobe, ale berte to tak, ze ja je jakoby mluvicm cele skupiny, cele jedne vrstvy lidi, napric socialnimi tridami].
Jak jsem takhle zmeknul, naopak mezitim dospeli ti lide, co me vzdy meli za nepritele tim, kym v zakladu jsem. Ti jsou ted u moci. A jak ja jsem se prestal obhajovat, branit a utocit, oni jen sbirali silu, argumenty a zahnival v nich odpor k lidem jako jsem ja. Ted uz maji dost vseho. Vadi jim, ze celou dobu po ulicich chodili pankaci, vlasaty manicky, vadi jim, ze lidi svobodne hulili a hackovali.
A tak jak jsem ja porad tim kym jsem, jsou i oni porad stejni. Stare Blazkove jsou dnes v politice, ve skolstvi, u policie, ve statni sprave obecne.
A maji silu nas znova zacit potlacovat.
K tomu vsemu se zase pridava moc penez.
To jsou jeste jini lide.
Tem je vicemene uplne jedno jestli mas ciro, jak jsi starej, nebo jestli hulis a hackujes. Tihle lidi maji jen cile. Pokud jim stojis v ceste, tak si proste najdou cestu, kterak vyuzit sve penize proto, aby jsi jim z cesty uhnul. Cim min tech penez musi pouzit, tim lip.
Takze jestlize muzou pouzit to, ze hulis a hackujes, nebo jsi treba teplej, tak to pouzijou. Vzdyt jsi o tom treba poslednich par let naprosto otevrene psal. Tohle se treba naproste bezne ted deje v Rusku, kde cela jedna vlna novinaru a umelcu ma ted obrovske problemy, protoze si mysleli, ze je tam demokracie a svoboda, tak vysli s comming outem a psali si o cem chteli. Pak se ale zmenil vitr a k moci se dostal nekdo, kdo neche, aby se tak chovali. A ted je zacali masove zavirat a mlatit na ulicich, a kdyz nekdo zvedne ruku a rekne, ze je to nelegalni, tak na ne zatlacej tim, ze prece jsou to fetaci, hackeri a teplousi, tak co je kurva nelegalni zmlatit je a zavrit je.
A lidi z nejnizsich vrtsev nebo blbci, tedy zaklad volicstva, na to slysi. To se presne deje u nas, ruzne ty akce CSSD a ODS, ktere jsou zamerene proi fetakum, bezdomovcum. Proto ruzne DropIn a spol. musi hajit znova svou praci. Protoze proste politici celou dobu videli, ze jejich kamaradi na vysokejch skolach huli. Sledovali jak to funguje, a kdyz se dostali k moci, proste a jasne pochopili, ze blbec typu Stara Blazkova a Pan Novak slysi na to, ze je dobre zavrit hulice a teplouse. No a protoze oni videli, jak vznikala generace svobodnych hulicu a teplousu, tak presne ted vedi na koho maji ukazovat prstem, aby se Novakum a Blazkovejm zavdecili. A mame to tady znovu.
Znovu budem muset hajit sve pokerovane ruce, sve nazory, obleceni, hudbu, ucesy, sve sexualni orientace. Znova uslysime o tom, ze zid, muslim nebo barevnj je ten spatnej.
Uslysime to od politiku i od nacku na ulicich a v hospodach. Budou to rikat delnici a socialne slabi, protoze bude dobre, kdyz takovy typek, co ma sotva na par nejlevnejsich piv, bude moct ukazat prstem na nekoho jineho, aby si nemusel sam sobe zduvodnovat, proc doma mlati zenu a proc je kazdej vecer ozralej z nejlacinejsiho chlastu. Z politikama zase stoji financni-obchodni zajmy. Developeri si kupuji policii, a politiky, aby ziskali lepsi pozemky v centru mest a potlacili demonstrace. [Uz nekdo konecne napsal, co se stalo s roznelenim mesta Prahy za tech par tydnu, co mela byt CR olimpijskou zemi a proc magistraty pak vyrobily novy plan zastavby mesta? Jak se prehodnotily pamatove znoy a brounfields na tyden az dva, aby bylo mozne zmenit vlastniky a zacit bourat? Ze se to stalo dost dlouho pred regionalnimi volbami, aby to slo dotahnout do konce i kdyz ti lide nebudou ted zvoleni?] Pokud dnes demonstraci bude organizovat nekdo, kdo za poslednich 10 let psal svobodne blogy nebo do novin, vytahnou se tyhle jeho blogy a ukaze se, ze to byl marxista, hacker, hulic, teplous, nebo jen byl zbytecne chytrej a mel rad Shakespearovy Sonety.
Takovi lide dostanou po hube jak cernoch v Texasu. A masa, ne ta z demosky, ta se totiz zacne pozvolna bat, ale proste normalni volic reke: "Ja jsem prece bilej Texasan a ten negr a privandrovalec si to zaslouzil." Nic proti texasanum, par jich znam a jsou to bezva lidi [Hello Kenneth ;].
Tohle imho ted sledujem a bude hur.
Je to imho symbol nadchazejicich socialni zmen, o kterych uz delsi dobu pisu, jako i predzvest valky, kterou uz zvestuju taky delsi dobu.
Klasika. Uvedomili jsme si, ze nase levicove i pravicove systemy nemaji dnes realny zaklad.
Nebylo mozne, aby se stat staral o soukromy sektor, vzdyt neuhral ani statni zakazky a statni investice, jak by jeste mohl regulovat trh [tolik k levicove politice].
Zaroven jsme svedky toho, ze neviditelna ruka trhu rozdavala a manipulovala, az defacto cely Euro-Americky svet zil na dluh [to jak k levici tak k pravici]. Tak dlouho jsme nechavali Indii a Cinu delat spatnou praci za levne penize, az si tihle klici a holky nasetrili dost, aby si nas koupili, protoze oni, narozdil od nas nemaji dluhy vsude kam se podivaji. Oni si totiz schovavali do prasatka vsechny ty drobne, co jsme jim milostive nechavali a ted maji dost na vlastneni sveta. Tolik k pravicove politice a k tomu, ze trh se zreguluje sam vlastnimi principy.
Spojeni volneho trhhu se nedovarenymi socialnimi politikami [typicky priklad je Recko] vyustil v to, ze pravidla hry, kterym cela Euro-Americka spolecnost verila, ze jsou jako platna, nas ted zrazuji a nemame se o co oprit.
Klasika. Kdejakej schopnej cigan, kterymu by banka nikdy nedala uver, protoze by jej nikdy nesplacel [ber pojem cikan jako ikonu, symbol, ne jako politicky nekorektni oznaceni narodnosti, rasy a mensiny], je dnes daleko schopnejsi zivit svojich 20 deti, protoze v klidu vyuziva co mu dava dementni System + zaroven nema skrupule nerespektovat jakekoliv pravidlo, ktere mu system diktuje a narizuje. Vyhral. neni sice bohaty podle zadnych pravidel Systemu, v zadnych tabulkach o HDP a Nakupnich Kosicich neni polozkou, s kterou by slo pocitat v grafech, mozna tak na urovni cervenych cisel. Ale presto on sve deti uzivi a dluhy v bance jej netizi. Pokud uz nahodou nejake ma, tak je proste nebude splacet. Nejhorsi, co se mu muze stat je, ze si proste pujde sednout do basy. Kdyz se to tak vezme, kolik lidi si muze jit sednou to basy? Nakonec cela spolecnost, protoze kady dnes neco dluzi a nakonec mozna kazdy nebude schopen splacet? Takze jsem si teda uplacali System. Verili jsme mu nejakych 100 let. Ignorovali jsme, ze existuji lide, kteri mu neveri a kaslou na nej [nebo si jen berou co se jim hodi]. Vetsina z nas mela proste duveru, ze vsechno funguje podle nejakych principu a ze nekdo ty principy zna a dokaze je udrzovat v chodu. Mezitim se ti zraloci, co to cele jen okusovali a proplouvali, stali dost bohatymi, aby uz to mohli delat naprosto nezastirane. Indie a Cina si koupila vsechny automobilky v UK, pro ktere driv delala jen dily za mizerne platy. Cikan ma dnes sejnou sanci jit do vezeni pro dluzniky jako bily limecek nebo modry limecek. [tady znova podotykam, ze pouzivam priklady a cikan, ind nebo cinan, stejne jako urednik nebo manager, neni zadne rasove oznaceni, jako spise priklad typickych spolecneskych a predsudkovych pohledu, jakasi ikona, zany konkretni narod nema byt urazen nebo to nema brat vazne a soudit se kvuli tomu semnou] To co sledujeme je prakticky krize zazitych hodnot, krize systemu ekonomiky a ekonomie, krize politologie. Je to nove prerozdeleni sil, kapitalu, moci. Vlady se jasne ukazuji jako tenka drevena maska nasazena na tvari kouzelnika Soukromeho Vlastnictvi. Rozvojove zeme, kde nenarost nekonecne strme podil 3. sektoru, tedy sektoru sluzeb nad sektory zemedelsko-industrialni vyroby a obchodu, tak tyhle zeme s tradicnimi hodnotami [patri tam i Nemecko, ktere drzi oba tradicni sektory trhu stale pred sluzbami a virtualnim kapitalem smenek, bank a informacniho prumyslu], tak tyhle zeme si najednou mohou koupit pul sveta, tu druhou pulku, kterou ony sami uz neovladaji. Intelektual dnes znovu stoji na vrcholku hromady, masy lidi. Ti lide najednou ztraceji sve tradicni role ve spolecnosti - hornici a zemedelci, vyrobci aut a droni obchodnici, kteri nepresli uplne do sektoru sluzeb, ale zaroven jim rostouci sektor sluzeb snizil zisky na minimum, takze nejsou ani ryba ani rak - stare uz poradne neumeji a nevyplati se, nove se hrouti.
Mluvim tu z pozice prave toho intelektuala. Cloveka mysleni a umeni mimo sluzby ekonimiky. Takovy clovek je jakysi meta prvek nad tou celou masou. Neni ji nadrazen vyznamove, ale je ji nadrazen principielne, myslenkove. A takovy clovek je znovu v ohrozeni, ze jej masa uslape a roztrha. To on s tim vsim mel neco delat. Nemel nikdy dopustit, aby padlo hozpodarstvi, aby zemedelstvi ztratilo smysl, stejne jako rodina nebo vesnice. Nemel nikdy dopustit, aby prevladl sektor sluzeb nad vyrobnimi sektory. Vzdyt on jako jediny to mel a mohl videt globalne. Co na plat, ze na tomhle hrobe place Vaclav Havel uz desitku let. Stejne jej uslape na jedne strane masa, pro kterou se stane vinikem [ne dnes uz ikony nejsou tak dulezite], nebo prinejhorsim fetakem, teplousem a hackerem. Na druhe strane takoveho Vaclava Havla [znovu brat jako ikonu, jako cikana, inda, cinana, managera a bily limecek] uslapou podnikatelske zamery a developeri, medicinske firmy, spolecnosto obchodujici s ropou.... [zase symboly jako cikan, cinan....], v jejich sluzbach jsou policajti a vlady. To ted sledujem. Je na case najit mista zlomu, a podle nich spolecnost zacit lamat [alespon ve svojich hlavach, ona se fyzicky zlame sama, jen musime byt pripraveni], je na case znova hajit nase cira, dlouhe vlasy, hackerinu a sexualni orientace. Nebo mozna zalezt na madrace a pockat, kam az vede kralikuv tunel. Tohle bude zle. Tohle je opravdova krize. Ne jen krize financni, ale predevsim krize lidska. Vyhraji Cinani, Cikani, Indove, Nadnarodni Korporace a prohraji Bile Limecky, Manageri, Intelektualove, Hackeri, Teplousi a Fetaci....
Tohle je hra na ostri noze a zacina potlacovanim demonstraci, pracemi pres cas, ktere nikdo neplati a duverou v system statni zpravy, bankovnich pujcek a prace od klavesnice pocitacu. Znova zvestuji valku, coz je logicky duledek rozsahle krize lidskych spolecenstev od zacatku do konce veku.
Tak nejak mi chybi...
[[Rekl bych, ze tenhle text prameni z nemoci a nemoznosti opustit byt ve kterem prave stonam. Bude takovehle jednou i stari, bude-li jake? ]]
Ziju v nejvetsim meste ktere tu mame.
Pro lidi z vetsich mest, z tech zvirat co nikdy nespi, jejichz ulice jsou opravdove tepny plne krve dopravy a zivota, tak pro tyhle lidi je me nynejsi mesto jen maly a hezky zapadakov.
Ani pro me neni velke, i kdyz jej neznam ani zdaleka cele.
Za dva roky jsem nemel ani dost casu ani dost energie jej prochodit, projezdit,
prosnit a prozit.
Jenom tu prezivam, nepropadam nadeji.
zpivalo do snu, rozhanelo zavoje depresi a provazelo me v mojich nocnich
vyletech, vzdy blizko, u nohy, jako dobry pes.
Neustale posloucham vas, lide, pratele, kolegove i cizi lide, cizinci.
Slycham vase zivoty, vase reci, vas dech.
Stale posloucham i tlukot Tveho srdce, ma mila. Ne ja si nestezuju, zapsal si urednik do cerneho notesu, ktery diky krizi
musel koupit z vlastni vyplaty. Ale pak si najednou uvedomim, jen obcas, ne kazdy vecer. Tehdy si uvedomim, ze
mi chybi jine mesto. Me mesto. Nezname mesto.
Jako spolecnik, jako tajna milenka, jako davny pritel. Sedim ted zrovna uprostred Tebe samotne, ma krasna, davna lasko, Praho.
Pozoruji televizni vez, ktera se mi tyci pred oknem, jeji cervene a
modre nasviceni. Cerna miminka na tmave modrem, sametovem pozadi bezehvezd.
Posloucham ryk opilcu tahnoucich ze ctvrtecniho hyreni v jedne z mnoha Zizkovsych knajp.
A.
A je mi smutno po pokoji, za jehoz okny jezdi tramvaje, pokoji bez kamen v nemz jsem
malem umrznul [no tak hrozne to zas nebylo, jen para od ust sla tedy poradne] a
smutno je mi i po lampe, ktera neda oku zpocinout v klidu temnoty, protoze se
prilepila hned na okno toho pokojiku.
Parize, Dhaky a New Yorku jeho tepnami, pak me samemu, unavenemu nad textovym
editorem, dnes v noci chybi opustenost a samota panelakove vyspy civilizace,
konec slepeho streva streky v industrialni zone za Olomouci.
Chybi mi starodavny smutek ziky Delnicke Tridy, maly krevni obeh stareho
mestskeho okruhu u mestskych hrbitovu [kde cerstve odpociva muj tata, ulozen
tyden pred 56 narozeninami].
Chybi mi praskla zilka na tvari sveta a vesnicky klid Trucianskych Klacan, nabehla zila na Slovenksem muzstvi Ziliny.
Chybi mi mesta, ulice a byty, v nichz jsem byl svobodny a bezstarostny.
Chybi mi okraj. Svazala jsi me maticko Praho. Svazala jsi me svou vuli k -imaginarni- moci,
svazala jsi me praci v kancelarich [diky pane Kafko], svazala jsi me svou
noci. Privinula jsi me na svou hrud, obklopila jsi me svim telem. Och ta slast. Ja si nestezuju, vzdechnul urednik, pohledl z okna sve kancelare na sloup
nuselskeho mostu a vydechnul naposled... pred tim, nez otevrel dalsi dokument v
textovem editoru. ~ Praha, Zizkov, 15.10.2010/03:09:44
Kulturní blog : KaDeWe, Dekadence NOW!, Woody Allen, Václav Bolemír Nebeský a Guiness v Černé Vdově
Emailový klient má po nainstalování nového Ubuntu 10.10 v RC verzi zas jiný font. Co blog to jiné písmo.
Možná by to mohlo odpovídat mé náladě, konečně jako bych psal své texty do bloku. Chci už nějaký ten maličký poznámkový blok, který umí posílat emaily. Elektronický moleskin. Vlastě jsem chtěl napsat jen, že jsme se právě vrátili z moc dobrého divadelního představení v Meet Factory, ale asi se to trochu rozroste. Už jenom kvůli tomu, že sem dám citaci z jejich webu, o čem to vlastně bylo. Jaký je můj subjektivní pocit?
Dokážete si představit, jako by napsal Jáchym a Filip Topolovi divadelní hru společně s Franzem Kafkou?
Tak takové to asi bylo.
Spousta nádherných slov popisující všechny ty každodenní věci, co si jich nikdo nevšímá přímo, jen jaksi tvoří pozadí k jeho myšlenkám, touhám a náladám. Přiohnuté do dekadentní atmosféry totalitního zoufalství. Odhalené triky, nebo nějaký jiný zázrak prosperity. Tak nějak. Zůstávají ve mě věty, ne v jejich znění, na to nejsem dost dobrý, abych dokázal napsat něco tak třeskutě krásně odporného. Zůstávají ve mě ve svých významech a cynické vtipnosti, bez úšklebku. Smál jsem se nahlas, hnusu a každodennosti. Tak dobře to ve mě zarezonovalo.
Vtipná kulisa tří televizních obrazovek a kostýmů ze secondhandu se taky počítá.
Chci vidět KaDeWe znovu. Příležitost bude 2.11.2010, tak kdyby se někdo chtěl jít taky podívat, tak myslím, že by neprohloupil. Hodnocení pro lidi, co rádi zkratku 10 z 10, pro tento měsíc. Pocit z výstavy Dekadence NOW! je veskrze rozpačitý. Pokud se člověk nějaký čas pohybuje na těch internetech, jak se teď běžně říká, tak neuvidí vůbec nic, co by jej překvapilo. Byl jsem se podívat už na vernisáži, a jak jsem komentoval už tam, projít si to po směru i proti směru hodinových ručiček nepomůže k tomu, aby člověk něco cítil. Myslím, že si autoři pletou dekadenci s kíčem, pornografií a laciným experimentem, který je tak často znamením (pos)moderního umění naší doby. Nudil jsem se a výstavu nedoporučuji navštívit s přáteli, možná tak ještě s rodiči nebo prarodiči, kteří netráví více jak 10 hodin denně online. Ještě jsem se nestihnul dostat k doprovodným výstavám v jiných městech a k přesahům, jakými jsou například "dekadentní kanál" na youtube. Vzhledem k zajímavějším věcem a nedostatku peněz na cestování se k nim asi ani nedostanu. Tedy pokud bych měl hodnotit jako v populárních časopisech, udělil bych hodnocení 3 z 10. Taky jsem si koupil nějaké knihy, samozřejmě levné. Na Dejvické v metru. Rozhovor s Woodym Allenem o Filmu, vydal Portál, ve velmi pěkné úpravě (Lax Eric: Woody Allen: Hovory o filmu.Praha, Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-373-4). Hezká, napůl lakovaná obálka, hezký býlý papír i vnitřní strana vazby. Téhle knihy je do levných škoda, ale nikdy jsem ji nezahlédnul na pultech normálních knihkupectví. Asi je toho vážně moc, co se dnes dá koupit.
Protože jsem ten den vzal z firmy zálohu, na kterou jsem si snad i vydělal, tak jsem si jeětě pořídil poezii Václava Bolemíra Nebeského, o němž toho nic nevím, krom toho, že chodil s Božkou Němcovou, a nic jsem od něj ještě nečetl, ale při náhodném otevření knihy jsem zahlédl milostné verše o studeném bledém těle, takže ze zálohy vlastně není zase nic, ale můžu si říct, že jsem se týden docela bavil a dostal jsem se k pár zajímavým kulturním a civilizačním produktům-artefaktům, které mne potěšily. To by za ty peníze mohlo i stát ne? Lepší jak chlastat, i když ty Guniessy, co jsem v nich nechtěně málem propil Sofiinu výplatu, když o weekendu dělala v Černé Vdově naproti Divadlu Járy Cimrmana (kam nikdy nepůjdu, protože se bojím, že bych se nudil, nebo na to nejsem dot IN), no tak prostě ty Gunessy mi chutnaly náramě. Taky jsem si slíbil, že si jich po výplatě pár koupím do lednice. Tolik k poznámkám psaných (v posteli) na hromádce. Dobrou noc, jdu si léčit -neustále se vracející- zápal plic. Z webu: meetfactory.cz 5. října 2010 20:00
Režie: Magda Stojowska
Dramaturgie a překlad: Lukáš Jiřička
Adaptace textu: Magda Stojowska a Iga Gańczarczyk
Scénografie: Dominik Lang a Erik Sikora
Light Design: Vladimír Burian
Kostýmy: Máša Černíková
Hudba: Georgij Bagdasarov
Hrají: Hynek Chmelař, Anita Krausová a Vladimír Marek Inscenace dramatu polského dramatika a režiséra Helmuta Kajzara KaDeWe vznikla adaptací textu „Další díl (KaDeWe); Operní libreto”, který byl napsán v 70. letech během častých pobytů Helmuta Kajzara v Západním Berlíně. Jedná se o koláž syrových obrazů města a jeho vlastní imaginace, intimních fantazií týkajících se milenců, umění, mediální světa atd. Titulní KaDeWe jako tehdejší největší velkoobchod Evropy je pro autora metaforou temné a lákavé strany světa. Tento supermarket zároveň představuje sexshopy, bordel a uměleckou galerii, v němž se autor - hrdina anebo (čtenář-divák) kouká na plejádu podivných postav a předmětů. Je to také cesta k zasvěcení.
Konicky pro silence a sebevrahy.
Tenhle text vzniknul jako reakce na nejakou diskuzi, predevsim na tema drogy, sebeurceni, cile... diskutovalo se o tom, jaka by mela byt nahrada za drogy pro lidi, kteri je uzivaji, jake hodnoty jsou dulezite pro jedny a pro jine. Ukazalo se, ze neni uplne mozne shodnout se na tom, co ze maji radi jedni a druzi a co ze by melo delat komu dobre. Co tedy hledam a co jsem kdy hledal ja... Snad to bude pochopitelne. Budu rad, kdyz se nejak vyjadrite.
YMLADRIS: tak vetsina lidi neco hleda. napr budhismus je postaven na otazce "jak z utrpeni". je-li tu tato (vyrcena ci nevyrcena) otazka, mysl patra. pokud tu neni hledani, asi nema vyznam... nic dalsiho z toho co napisu. ale dejme tomu ze hledas (psal over). co hledas? toz ptala jsem se co hledas v drogach. nevim, takze teoretizuju ze hledas naplneni sveho potencialu. sorry za frazi. ja jsem teda v sobe vzdy mela matne tusene obrazy toho co bych mohla byt, co by mohlo byt... kdyz by tu nebyly limity. utrpeni z toho ze clk sam sebe sabotuje, zpravidla z nejruznejsich strachu. Hledani sebevyuziti. to je imho pro me dulezita informace, dnes jsem si ji definoval sam pro sebe. Ne ze bych nevedel kdo jsem [budu mluvit o Overdrive, nemuzu mluvit za Truce]. Tak tedy ja vim jak citim, vim co znam, vim kde jsem schopen se vyuzit a vim, jake to bude, kdyz naprosto plavu a jeste na tom zalezi.
Kdysi jsem se rozhod, ze budu hardcore uprimnej. Tedy kdyz neco nevim, reknu nevim, ale nebude to vymluva se to nenaucit. Ze kdyz se budu chtit smat grotesce od disnehyho udelam to i kdyz cely dav kolem me bude krivit hubu. A zas kdyz se vsichni budou smat, a ja nudit, tak usnu, klidne.
Takze vlastne vim co jsem.
Otazka zni CO SEMNOU!?
Me osobne nikdy nestacilo prijimat. IMHO jsem do jiste miry tazny kun, minimalne v textu. Mam hodne znamych [a par pratel], kteri radi sleduji co delam.
Vzdy jsem mel problem s tim, ze tenhle pristup je veskrze pasivni, a malokdo nejak vyznamej a inspirativnej reaguje. Mojim snem vzdy bylo tvorit a mit pro to i publikum. A vic nevim. Takze jdu tim svetem a snazim se ho prebirat, tak, aby semnou prochazel a ja ho nejak doplnil, obohatil. A mam hruzu z toho ze delam malo. Takovou strasnou hruzu, ze obcas stojim spickama nad propasti. Zvlast pote, co nedavam tenhle pristup diteti. Proto jsem za debila. A z toho vychazi bolest. Ale bolest jako takovou bych rozhodne nevnimal v tomhle duchu... YMLADRIS: nevim truce v jake poloze jsi ty, jaky mas vztah ke sve mysli, jak moc se s ni identifikujes a zaroven nakolik vidis ze je zdrojem dejme tomu urcitych problemu kdyz neco boli, i telesne, ma to smysl. telo/mozek/psyche se podle me brani a prizpusobuje. takze delat nejake nasili nemusi byt vzdy dobre. je to jako by si clovek nechal opravit diru v zubu, ve kterem ale zustal hnijici koren.
tohle presne jsou pro me mnohdy drogy, meditace atd. Je strasne dulezite uvedomit si jestli neco lakujes, nebo jdes nekam dal. IMHO kdyz lakujes, je to proste neproduktivni. Prvni krok by mel byt smirit se nebo spis uvedomit si [ten mir je jen slovo pro to, kdyz se strili jinde, nemam nic proti neutuchajicimu boji sam se sebou] ze jsem, kdo jsem a co muzu.
Tim si clovek definuje jakysi referenci. A kdyz tuhle referenci mas muzes posuzovat proc veci boli. Treba. Zaroven se na tu referenci muzes spolehnout kdyz neco jde sejdrem, treba, kdyz par let smazis. Myslim, ze nekteri lide si proste tu referenci nedelaji ze sebe, ale delaji si ji nejakym vnejsim faktorem: virou, praci, partnerem, meditaci, drogama.
Muzes se spolehnout na to, jakej bude heroin. Nejakej cas. Vlastne to nic moc jineho neumi. Jen to stabilizuje, tvori to TEBE. Samo to neni reference TEBE je to reference drogy. Stejne tak neni prace reference TEBE. Je to proste neco, co muze a nemusi byt. Pamatuju si, ze jsem mival obdobi, kdy jsem nechtel byt zavisly na nicem. To je dulezita informace. Nemit nic a moct cokoliv. Janse, kdyz clovek starne, ma cut vic se spojovat s vecmi. Nevim proc tomu tak je, tedy vim ale to je OT. Kazdopadne me osobne daly tvrde drogy nekolik poznani: zavislost ma krivku a zaroven je to onen referencni bod, aspon na cas. neopirej se o spatne vyrezane svate a nestavej dum na pisku. spadnes. to je mile poznani.
dalsi vec, co jsem poznal, je ta, ze vim, k cemu se mam vratit. tedy ze je tady jakysi bod, kterym jsem ja, a ac jsem s nim VELMI nespokojeny, neni to duvod, abych se jej pokousel znovu a znovu redefinovat. vlastne je to, jako by se clovek snazil satale dokola zpocitat nejaky axinom. blbost. rozvijej. nezacinej porad znova. vracej se k vecem co uz jsi delal. sorry za obsahlejsi text, neni v nem zdaleka, co bych mohl a chtel napsat, ale proste tvrdim, ze tema pameti je stejne dulezite jako tema identity a budoucnosti, repektive ze dulezite vubec neni.
blbej zen, co?
jo, je to ma starodavna definice NO PAST, NO FUTURE. jenomze uz jsem pozna i jake je to NO NOW. A tedy vim, nebo si myslim, ze se s tim da pracovat. Nastal cas uchopovani rovnomerne. Minulost [koreny, znalosti], pritomnost [sebe identita, uceni se, zabava], budoucnost [cile] == vysledkem toho je vicemene stala osobnost pohybujici se v prostoru a case. Jednu z veci jsem do konceptu nedokazal uplne zahrnout nejakym vystiznym heslem. A to je bohapusta sensualita. Mozna i bohaplna. To je fuck. Tedy ZABAVA. To je zaroven presah k cilum. Tvrdim totiz ze uz nejaky cas vnimam nedostatek podnetu, ktere by bavily nas mysi behajici v kolecku. Nehrabem tunely, nestradame za skranema majetek, neplodime deti na bezicim pase. K CEMU JSME?
A je tu otazka identity jako casosmerneho vektoru. A tohle je to co musime zodpovedet. Ne lakovat. Ne chtit se stat nekym. My uz nekym jsme, jen nevime k cemu je nam to dobre. A proto hledam alternativy i pro lidi, kteri netouzi po moci, majetku, slave... konicky pro silence a sebevrahy.
Za predpokladu, ze si zvolite svet jako misto, ktere se vas,hluboce...dotyka
goes viral... bude na obou blozich, linkne se na twitter a na facebook. blog, ktery popira sam sebe, protoze neprinasi nic moc noveho, jen upozornuje na to, ze autor vidi cerne [a nekdy rude] zbytecne toky dat a informaci...
Mam dojem, ze posledni dobou vsichni komentuji, ze blogerina se hrouti, mam dojem, ze hodne lidi zacina mluvit o sumu [noizz] na webu, o okamzitych vytryscich inspiraci, ktere nikam nevedou, o formalni dokonalosti nebo formalni invenci mnoha projektu, ktere konci nezivotne. formalni cviceni, texty bez kouli. neco na co se clovek rychle podiva, pokud jsou tam vtipne obrazky, tak i nekam prelinkuje, ale nakonec mu to nic moc neda.
stejne tak comixy, knihy, fotky... nejen web zachvatila dalsi vlna informacni exploze.
diky zjednodusujicim technologiim muze dnes kazdy vsechno. staci si maximalne precist manual, kdyz uz je to neco slozitejsiho.
byvaly doby, kdy napsat text vyzadovalo pozorovani, uvazovani, kombinace a invenci. dnes vidim dobu, kdy pro napsani textu staci nalada [jako ta moje ted].
uvazuju, ze si koupim nejaky ultramalicky, ultraprenosny "notebook" nebo jak se tomu dnes rika. neco, cemu baterky vydrzi hodiny a hodiny. v kombinaci s datovym tarifem v telefonu a fotaku vlastne budu stale pripojeny.
Co mi to ale da? budu cist facebook, budu cist kratke noticky twitteru, obvykle nehorazne vtipne a stejne dobre zapomenutelne?
rozpouta jeste dnes vubec neco debatu?
Nemuzu najit nic, co by upoutalo mou pozornost. ano pravda, mam "extremly short attention span", prijimam informace rychle a na preskacku. ale tak to bylo vzdycky. a presto driv jsem mel dojem, ze existuje nejaka komunita, komunikace a predevsim invence, co me zaujme ted, kdyz muzu byt neustale online?
vzdy jsem pouzival sve ctenare a prispevatele do ruznych auditorii za jakysi filtr, ktery my umoznil sledovat, co koho zaujalo. samozrejme bylo nezbytne nutne, aby to byl filtr lidi s podobnymi zajmy.
zestarli? odesli? zmenily se jejich zajmy?
ano, jsme uz konecne generace otcu, matek, zenichu a nevest. mame praci nebo zivorime na malych projektech, na okraji velkych korporacnich, bezohlednych a presne cilenych kampani.
tohle si predstavoval shadowrun a jiny cyberpunk? zrejme ano. taky se tam vzdycky mluvilo o lidech a post lidech do triceti.
vsimnete si romanu, ktere dnes ctete. kolik z postav v nich je mladsich nez ctenar?
tak tedy dobre, uznejme, ze nase generace, prvni z BBSek uz netahne technicky rozvoj, ze jsme zaklady, na nich uz se stavi.
co dal?
jak budeme vychovavat sve deti? na knihach a muzice ze 70. az 90. let? Na te vlne okouzleni, ktera probehla informacni spolecnosti? Budeme cekat, az nam nekdo "demokraticky" vyfiltruje to co zajima vetsinu? co to asi je?
No jasne, je to nasili, sex, pozdeji drogy.
Pohotovy ctenar si mozna vsima, ze mirim k vezim ze slonoviny, kterych se nedotyka sum informacniho more, nedotykaji se ho zvednute prsty ikonek, ktere mackaji uzivatele facebooku. Libi, nelibi.
Proc?
Protoze v male komunite je daleko lepsi, i kdyz namahavejsi, predavat informaci komplexnej, nez jen pouhym nalinkovanim... ano mluvim o diskuzi, debate, sdileni. Naproti tomu je ve velke komunite zrejme, ze nejvice hodnocene prispevky, linky a data se budou tykat zakladnich potreb lidi. Sex, nasili, mozno zamenit za politiku a penize.
Tak jen takove podotknuti, abych ukazal, ze mozna vim, jak z tohohle celeho textu vytezit nejake vychodisko a nejakou cestu: "Nejsme mrtvi. Rikejte si to mezi radky, ktere napisete, mezi policky filmu, ktery natocite. Opakujte to mezi beaty a do ploch huby, kterou slozite a hrajete." Ale jedine tehdy to bude fungovat, dokud budete vytvaret pridanou hodnotu. Dokud opravdu budeme, budete, psat, cist a komunikovat.
Ja vim, boli to. Tolik projektu uz mi umrelo na tom, ze potrebovali aktivitu dalsich lidi. Ruzne preklady, ruzne informacni hry, vtipky.
Znam ten straslivy pocit zklamani, kdyz clovek dava a nikdo si nebere, kdyz hraje na schovavanou sam, nikdo jej nehleda. Tomu presne nevim jak zabranit, snad krom udrzovani kontaktu a sdileni dat. Sirit, predavat a pridavat, podle osobniho vkusu. Premyslet, nez otevreme hubu je mozna taky dobre [ne, ze bych to udelal, nez jsem napsal tenhle text]. Dnes uz nikoho nezajimaji twitterove vtipky, jednovetna vyjadreni plna dokonaleho humoru. Pripomina to pernikova rana, kdy vsecko je tak jasne, vsemu se lze smat, ale co uz z toho.
Clovek je kolaz vseho co prijima. LoL, ROFL v kolazi 1000x dokola? Jaky to ma smysl.
Hrat si se systemy, ktere uz funguji: dalsi mozna meta. Kdysi to byvalo v mode. Takovy low-level hack. Dneska je bezny clickjacking a phishing, kdysi nase hry, ale to uz je opravdu vsechno, co se da pouzit? Zvyraznujte lidi, kteri tohle delaji a sami hledejte.
Poeticky terrorismus, anarchie dada, odrhovacka z radia zpivana pozpatku.
Ptejte se, kde veci zacinaji, kde konci, to umi komentovat kazdy.
Pisu porad o vas, myslim tim nas. Odpustte nepripravenost textu a jeho neucesanost. Je to vlastne jen takovy radikalnejsi povzdech za dobou, kdy vznikaly ziny, kdy blog se vyplatilo cist, protoze v nem byl napad nebo aspon vtipny komentar, ci zajimavy popis cest. Piratstvi na disketach a co soubor na disku, to myslenka nebo jeji thread.
Mame hypertext, snadno dostupne multimedia, moznost snadno kombinovat a co je produktem: seda masa.
Navrhuji tedy dve reseni:
a] Piste, tocte videa, delejte muziku. Ale jen podle sveho nejlepsiho svedomi a vedomi, nepoustejte ven sva cviceni (Jak rika Truce "prvni dobrou"). Pracujte na veci, dokud se vam nebude hnusit nebo dokud nebude dokonala. pomahejte tem, kdo za neco stoji, snazte se je na vlastnich zadech dostat nahoru, mluvte o nich, piste o nich, delejte s nimi rozhovory na kameru, rozvijejte jejich pravdy a odkazujte na ne zpetne. podryvejte jejich autoritu. spinte je. honte je ke zodpovednosti za to co tvrdi a delaji. bijte jejich pravdu argumentem.
Pomahejte filtrovat.
b] pridejte se k cirkvi uctivacu sede masy. relinkujte co nejvic vtipnych hlasek, piste kratke komentare o banalite vsedniho dne. co nejcastej si mente status s bezvyznamnym poselstvim, jako je napriklad "Verim v boha". Zachovavejte obeh informaci, ktere jste sami necetli vic nez zbezne. Berte vsechno co vam kdo da a at uz se vas to tyka ci ne, sirte to.
Kometujte co nejvic uz hotove veci ve stylu libi nelibi nebo LOL a ROFL.
Cely text, dluzno podotknout, je urychlena reakce na 2 texty, ktere vyplyuly z more stiznosti:
The truth is that working the attention economy is hard in 2010 because there is so much noise and so many things vying for your attention. I actually feel a glimmer of pride because I’ve gotten my Google Reader down to under 600 unread items for the first time in six months. I think of it as the Manfred Macx problems, from Charlie Stross’ ACCELERANDO – Macx had to absorb a megabyte of text and a few gigs of AV a day just to stay current. This is why the web is still rammed with curatorial sites, from BoingBoing on down. The difference between them and this site is simply that this is my research store, accessible from anywhere with an internet connection (which, for me, is anywhere aside from rural Kent, apparently, where I think I have to sacrifice a hare to get bendwidth). ~http://www.warrenellis.com/?p=10565
a tenhle, zvlaste pesimisticky, v cestine: http://date-of-hate.posterous.com/net-gnosis-swan-song
Nemám náladu na nic... Kompilace... pozvánka
Je moc dobře, že mne znova začala bavit hudba, je to jeden z mojich hlavních koníčků a člověku není veselo, když ztratí svůj zájem a svět není takový, jak by jej chtěl mít. Léto je asi vždy taková kritická doba, kdy člověk (já) nemá nikde kotvu a pluje po proudu i když by chtěl navigovat spíše podle hvězd.
Takže tu zas máme jednou hledače sebe sama, který ale ví, že všechny tyhle nálady jsou jen fází cyklu roku, jen pořád netuší, jak se vyrovnat s tím, že jej stále znovu a znovu zasahují s neztenčenou intenzitou, aniž by se nakonec cokoliv vysvetlilo. Kdysi jsem si řekl, že štěstí poznáš vždycky až zpětně, možná je to vlastnost paměti, která milosrně zapomíná, že při dlouhých zimních procházkách je mi vlastně zima a fouká mi pod šátek na krku, pamatuju si pak jen zasněžené pláně a matné, zubaté slunce ve větvých opadaných stromů. Že jsem měl kanady plné sněhu. Ach kdo ví.
Snad právě a jedině podzim se projevuje hned. Toho slunce mezi větvemi je víc, vítr tančí barevým listím, všecko voní, země, mlha, usychající tráva. Dají se krást a sbírat plody zahrad a alejí. Příval barev, vůní a změn mne oslňuje. Způsobuje okamžitý stav radosti a zároveň mi neumožňuje plně uchopovat, takže jsem jakýmsi oblakem nálad. Když je obloha modrá a jasná, směju se, a když zešedne do olověného příklopu, zase se mračím. Podzim v sobě vždy nese změnu. Jaká bude ta letošní? Uvažuju o výpovědi, protože sám neuživím koho a co potřebuji, tak bych chtěl pracovat za víc (a víc). Možná že se potajmu lekám rutiny. Dva roky a půl dalšího. Zatím nejdéle, co jsem kde vydržel. Práci mám rád, lidi tam taky, ale chybí mí pozitivní zpětná vazba, vadí mi nedostatek práce. Možná bych odešel do Olomouce. Za rodinou, alespoň nachvíli. Odpočinout si. Nechám to chvíli ještě gradovat, ale už si připravuji další kroky. Chci se naučit řídit, tedy ne, že bych to neuměl, ale už chci i papíry. Moje lenost by pak přecejen dostala křídla a nakonec i práce by byl větší výběr. Možná nějaké svobodnější.
Zapoměl jsem podotknout, že mě chtějí stáhnout z létání po cizích zemích a posadit mne do kanclu na okraji Prahy? Jo přesně tam, kam musím jezdit ranníma tranvajema, dostávám vynadáno, za to, že tam nejsem dost dlouho (a to i když není práce, když práce je, za přesčasy nikdo děkuju neřekne a píchačky je schválně nepočítají). Tak to tedy nechci.
Buď létat nebo odejít. Každopádně začít jezdit. Vlastně je asi vidět, že mě v poslední době nic vážněj neinspirovalo z toho, že vlastně němám co napsat, než tenhle plačtivý blog.
Dobré vědět a prosím blízké a nejbližší aby zase jednou měli ztrpení.
Znovu se otáčí bubínek v revolveru, čekám až kulka zapadne na své místo a já zmáčknu spoušť zbraně přiložené ke spánku. Příležitost a inspirace je jako takovýhle výstřel v ruské ruletě. Někdy se bubínek otáčí až nekonečně dlouho, jindy to člověk dostane hned z první. Nejhorší je nehrát nebo se k smrti vzděsit, že tentokrát to snad nějak nedopadne. Že to snad ovládáme, že žijem podle nějakého svého plánu, to je nekonečná mílka. A dost už. Nemám rád tyhle blogy, které nakonec vlastně stejně nikdo nechce číst, tak sem raděj vlepím pár citací, co se mi dnes líbily a příště už snad napíšu něco pořádného. Tak tedy hudbo hraj...
The Rising Hope
~ zdroj: Tabák Van Nelle: Zware Shag === In Naked City’s characteristic early style, songs were often performed at astonishingly fast tempos, drawing heavily on thrash metal and hardcore punk’s emphasis on extreme speed. Many songs were quite brief, and typically switched musical genres every few measures, perhaps comparable to spinning a radio dial at random and hearing the same band performing on every station. One critic described Naked City’s music as “jump-cutting micro-collages of hardcore, country, sleazy jazz, covers of John Barry and Ornette Coleman, brief abstract tussles — a whole city crammed into two or three minute bursts.” This fast-change tendency was inspired in part by Carl Stalling — a Zorn favorite — who wrote music for many Warner Brothers cartoons (featuring Road Runner, Bugs Bunny, Daffy Duck and others); music that featured frequent shifts in tempo, theme and style. Naked City’s eponymous first album was distributed by Elektra Nonesuch and featured a famous Weegee photograph (taken 1943) of a dead gangster on its cover along with macabre illustrations by Maruo Suehiro. There was disagreement between Zorn and the label over cover art on subsequent albums. Zorn wanted to use explicit S&M pictures, images from 19th century medical archives, and execution photographs, most notoriously of a Leng Tch’e victim; Elektra Nonesuch refused. Zorn ended his relationship with Elektra, releasing subsequent Naked City albums on Shimmy Disc and his ownAvant and Tzadik labels.
~ zdroj: http://www.last.fm/music/Naked+City/+wiki ====
Díky spojení s Day After je v obchodě mezi zákazníky často k vidění smetánka domácí hardcorové scény – jsou to hodní a veselí hoši, netřeba se děsit jejich mohutných tetování. Babičkám z okolí se to těžko vysvětluje, ale normální lidé by mohli mít pochopení… ~ zdroj: emalový věstník obchodu polí5, který se mimo jiné zmiňuje i o tom, že 12.10. v klubu K4, Praha 1, Celená ulice, proběhne křest nové desky světoznámého a oblíbeného Intelektuálského Punku, tedy Skrytého Půvabu Byrokracie. Kdo tam nebude zaváhá, alespoň doufám.
UMIRA MI TATA !!!!
Prosim, jeste neumirej!!!
Prej jsou to hodiny, na pristrojich. Telo uz nefunguje, mozek jeste malicko jo.
Prosim, nenehte ho trpet.
Mam Te rad tati. Vzdycky jsem mel. Jediny kdo jsi mi byl VZDY blizko. Stastnou cestu, pokud je Nebe. Snad to moc neboli. :***
Jsem kruty, sileny, depresivni, melancholicky, anorekticky grafoman s prehnanymi naroky na lidi, ktere mam rad, nedej boze miluju.
LEGBA: na zaver si prejes vedet jestli to nekdto cetl, tak te informuju
ze ano libi se mi casti o sofii, ale jak sem ti uz dala najevo, tvuj trn je pro
mne trnem v oku a bylo by zajimave, sledovat obraceni roli
ale tym by vas vztah asi skoncil nebo sledovat jeji myslenky
nebo si precist, jake si myslis ze ty myslienky jsou, deeper, not
classic pornotails bullshit :) [ak sem zasla moc daleko tak mi to rekni, chtel si vsak reakci] LEGBA --- --- 23:40:21 20.8.2010
ZUBATA: hele to neni spatny napad, poprosim ji, aby dovolila uverejneni
toho blogu na nasem spolecnema a doplnila k nemu vlastni cast, jake by
to bylo, kdyby na to ona mela odpovedet svou psyce. To by konecne
odpovidalo memu zkoumani a priori. Tedy kym vlastne je ma zena. Snazit
se dostat se ji pod kuzi, asi jako jehla do zily, takove to, jak to
trosku stipne, ale pak uz je to prijemne a meni to ty dulezite kousky. Pripadne Ti, ze je to classic porn shit? Nebo to vyjadreni melo byt ve
smyslu ze neni? On vztah, ktery je kazdodenni sestava z citu a pocitu u
ranni kavy po odberu krve v tajeme kycovite easy-listening-rock kavarne
u vajicek s uzenym lososem a pazitkou. polibeni, kdz vyrazi do, mnou
tolik vysnene, prace. Nekdy se zlobim, to kdyz vstavam a ona jeste spi,
polibim ji a necham na stole hrnek s jeji oblibenou kavou, kdyz se pak
vracim, ona je nazurena, ze ji rusim pri psani, tak ji necham sedet u
pocitace, pac sam nemam rad, kdyz me nekdo rusi pri praci s pismen. No a
ona sedi u kompa, povida si s prateli, misto aby psala, a pak se ke me
vraci, kdyz uz hluboce spim a nekdy v sobe najde tolik nezlomne
nevsimavosti, ze si dovoli me hlukem, svetlem nebo i neznostmi probudit
[nejlepe, kdyz mam abstak a nemuzu predtim nekolik hodin o samote
usnout]. Tehdy zurim jako stary chromy vlk, kdyz mu psi soustaj prdel. To je kazdodennost. Hadame se. Nad sacky s drogama, nad vyrusenima od
psani nebo cteni. Nehadame se u vareni, nehadame se u sexu. Se Sofi jsem nezazil provinily sex - takove to, jak se udelas, mas dost,
chces postkoitalni cigaro a vis, ze ona jeste nebyla. Parkrat ji jeste
roztahnes pysky curakem, ale uz je to mlaceni vonave slavy tocenakem, to
nema smysl. Tohle je se Sofi kouzelne. Nedela to, ze by se predemnou
ostentativne dorobila. Vetsinou to neni potreba, protoze je rada
spokojena, takze je spokojena rychle a poradne. Navic se tohle nestava
casto, takze pokud jo, tak vi, ze zitra nebo za par hodin bude lip a
neni potreba hnat to hnedka do extremu a chtit to zrovna dneska a zrovna
na doraz. To je hrozne osvezujici a zadna jina zena, co jsem s ni kdy
soustal, tak tohle nemela. Takove to jak ze sexu nenadelas. Proste se Ti
chce nebo nechce a ono to jde.]. Nekdy se Sofii chlubim, jindy me dokaze nekolik tydnu v kuse srat k
nepricetnosti, pak uz i kazdym slovem. Nezarlim, dokud vim ze je moje,
nemusi me obdivovat a horet ke me laskou horkou jak pekelny plameny.
Mame pratelstvi, porozumeni, obcas touhu, jindy nenavist a zlobu,
vzdycky snahu prekonat sameho sebe. Maximum nevery jsme si definovali
tak, ze vzdycky prijde spat domu, kdyz tam budu [takze pokud ji nekdo
chcete sukat bez meho vedomi, delejte to pres obed, tak jak to delala s
jednim panem reziserem a nechte mi ji aspon kousek na vecer, onanyje je
sice fajn, ale bila kobylka je sakra lepsi.]. Tohle je plavba na dlouhou trat a lod je to hodne rozkejvanejsi nez kdyz
jsem byl s Hienou. Byval jsem tehdy jinej, dosahnul jsem sveho mezniho
bodu, stal jsem se tatou, uklidnil se. Sportoval, zil zdrave, misto kavy
pil hlavne caj a chodil jsem sam cvicit katy s mecem do hor a do kopcu.
Nerikam sice, ze mi to nechybi, tak jako treba cowbojsky boty, dziny,
cerna bunda a svoboda na tezky motorce [kterou si sakra musim koupit a
dojet s ni k severnimu mori a hlavne k mori Stredozemnimu, coz je muj
cil a ma hra na vuli a sny]. Jsem kruty, sileny, depresivni,
melancholicky, anorekticky grafoman s prehnanymi naroky na lidi, ktere
mam rad, nedej boze miluju.
Zit semnou je zoufala hra s ohnem, coz IMHO muze potvrdit jak Sofie, tak
Hiena a vlastne temer kazda zena, ktera chodi do tohohle auditu a
nekolik mnoho dalsich. Je to jak obodnout se nozem do ruky a pak si
pochvalovat nuz, ze je to dobra hracka a doby sluha. Jo a taky spatny pan.
Rad beru do ruky bic, kdyz mi chybi svoboda, neni to pak bic, ani prut
od cesty, ale kus desky ze stavby s hrebikama, co probodavaj sny.
Rozbita flaska od spatnyho vina.
Nekdy tancuju, jindy padam. Me zeny jsou svate a proto jsou bohyne, at
si kdo chce co chce o neo-paganismu a neo-pico-vymrdej-se-sam rika. Tak tedy pokud uvidis takovejhle pornograficko erotickej sen, jse to z
vetsi casti neco, co vnimam ze sexu ja, mozna to bude i hodne pravda
[takze si pak vsimni lilie], mozna je to popis toho, ci mi probehlo
hlavou, kdyz sedela proti me, rano na ty snidani, ja ji rek at sepne
ruce a ona je sepnula, jako by je mela svazane, za zady a mirne se mi
uklonila. To je cesta bice, noze a svatozare. Na obou stanach, ve vsech vyznamech
tech slov. Jeptiska s probodnutejma bradavkama, kterou bavi znasilnovat
sve mladsi sestry a zaroven se podvolit otci [at uz je jim kdo chce, jen
kdyz je starsi, silnejsi a chytrejsi, jinak mu podre tvar o asfalt a
utece mu.].
Lilie pro Lilith
Zasloužíš si ji. Za ty pohledy zelených chytrých očí z pod záplavy
rudých vlasů, za provokativní úsměv, za každou hádku, která skončila na
na naší propocené matraci.
Tigre Lillies plní pokoj falsetovým jekotem kastráta, zpívají o hrají o
tvé slané mokré píče.
Uviděl jsem Tě, ve vzpomínce, klečet ve vaně, jako když jsi si naposledy
myla vlasy. Něžnou prohlubní Tvých zad stéká mýdlová voda k zadku, právě
kolem místa, kde dnes v noci dotkne se rozpálené železo Tvé pevné a
přeci poddajné kůže. Pramének voňavé záplavy mydlinek stéká do praskliny
tvého zadku a hladí Tvé tělo na měkkých záhybech Tvé třinácté komnaty. V
kleče, odzadu, má Tvé tělo tvar láhve od Coca Coly, violy, či kytary.
Jak tak klečíš a myješ si vlasy, trn v mém rozkroku tuhne. Jsem
připraven pošpinit Tvé čisté bílé tělo hříchem, z kterého se v neděli
půjdeš zpovídat do kostela, kam Tě dovedu za ohon zrzavých vlasů. Budeš
se zpovídat za dnešní hřích, za pohlazení ve slabinách, které přijmeš
jako mé požehnání. Bůh je samec. I jemu se topoří ohon, když Tě vidí
klečet s mokrými vlasy, tváří zrudlou horkou vodou, očima zavřenýma ve
slastném objetí vody.
Dnes večer přijdeš, v černých podvazcích, které jsi si vzala i přes
ranní příslib posledního letního slunného dne.
Už ve dveřích tě obejmu a budu Tě líbat, na rty, na víčka, uši, čelo i
krk. Sepneš ruce za zády a já Ti na ně nasadím smyčku tmavě rudého
provazu. Ne nemodlíš se k Němu. Odevzdáváš se mě.
Dovedu tě do pokoje. Nechám tě oblečenou, jen o kalhotky přijdeš snadno
a rychle. Nechci Ti je zničit.
Zavážu Ti oči šátkem barvy tepenného krvácení. Nechám tě klečet a čekat.
Nebudeš znát to co sem teď píšu a nebudeš tedy čekat rozpálený kus kovu
ve tvaru nádherné květiny, erbovního znaku Benátek. I kdyby jsi to
věděla, kdybys tohle mé milostné vyznání už četla, budeš stejně zcela
bezbranná. Chceš to. Chceš být označkována, zasvěcena černému, zlému,
mladému kozlu, v které za Tebou proměním.
Pohladím tě po pravidelné, krásně řezané bradě, po šíji antických soch.
Jemně obkroužím konečky prstů tvé tuhé bradavky na malých ostrých
ňadrech, možná ťě přes látku halenky, černé pod černým kostýmkem, pořežu
svými dlouhými nehty. Jen takové pohlazení, před tím, jaký paprsek
bolesti projede tvým tělem za malou chvilku, která je pro Tvou čekající,
napjatou mysl hodinami.
Tvá růže, kterou nosíš pod krátkou, úzkou pracovní sukní, je už
připravená k páření. Voníš. Kůže po celém dni je mírně zpocená a pižmo
blonďaté, odevzdané milenky, bělokožné kurtizány, která navždy spojila
svůj život s mým, je pro mne nejsilnějším afrodisiakem pod Černým
Sluncem, pod stříbrným Měsícem, pod spalujícím Sluncem.
Hraje pomalá, hypnotická hudba. Krátké vyjeknutí, slzy z pod šátku, zadušený výkřik a pamínek slin z pod
pevně utaženého roubíku. Rozšířené zornice, zrychlený dech, napjakté
svaly. Uvolnění.Záblesk poznání, švihnutí biče bolesti od zadku, na
který se teď několik dnů neposadíš pohodlně. Za zrzavou hřívu s ostrou přísnou ofinou končící těsně nad šátkem,
kterým máš zavázané oči, tak za tuhle hřívu v barvě podzimního listí, Ti
přitlačím hlavu do polštářů. Donutím Tě přesunout se na všechny čtyři,
prohnu Ti záda, pokochám se pohledem na Tvou bělostnou zadnici. Kolenem
Ti posunu nohy od sebe, ruce máš stále svázané a sepjaté za zády, takže
nejsi vlastně na čtyřech, stále klečíš, s prsy opřenými o matraci, s
vlasy v mé ruce, slepá, rozbolavěná, vlhká v klíně a mě nastavená. Můj trčící úd do Tebe pronikne jako rozpálený nůž do nedělního másla.
Rozpůlí tě v rozkroku, přibodne Tě jako motýla na podložku. Má bedra
narazí do Tvého popáleného zadku, vykřikla bys, kdyby Ti v tom nebránil
roubík rozdělující Tvé růžové, vzrušením nateklé rty.
Jsi moje, moje alabastrová děvka, má bohyně, má luxusní kurtizána.
Vydaná mi napospas, milovaná a ceněná jako nic a nikdo jiný v tomhle
slzavém údolí.
Vezmu si Tě tak, že se muž v černé sutaně, s bílým kolárkem, bude v
neděli stydět, když mu budeš popisovat, jaké to je, mít v rozkroku pij
černého zlého kozla. Jaké to je, když Ti Bůh sevře ňadra v dlaních a
andělé zatnou zuby do Tvého běloskvoucího sametového krku.
Miluji Tě má Moudrosti, Sofie. Děvko a manželko moje. S úctou a a vroucí láskou,
Tomáš
Pornografická z lásky
Byli jsme vcera na Muzice a udelali jsme tam pekny porno. Ona mi rozedrala nehty cely hrudnik a zada, ja ji nutil klecet, nebo tancovat tak, ze jsem ji drzel ruce za zady v pace. Ohnul jsem ji a mrdal ji pres kalhoty. Noc pred tim jsme udelali kamoskam, co u nas spaly predstaveni, pac jsem ji mrdal asi 3 hodiny do vsech tri telnich otvoru a pekne pri tom vrnela [kdyz dostala do kundy flasticku s lubrikacnim gelem a zaroven jsem ji pichal do prdelky, musela dostat roubik z polstare, aby nervala]... bezne delame tohlencto na vecirkach lidi nelidi. naposledy jsme se stridali s kamosema, co snupali koks na hajzlu v gay klubu na kamoscine svatbe a ja si ji tam vzal ve stoje a ona mi tam kourila curak, sedic rozhrocena na hajzlu, pricemz si honila kundu. dobry bylo, jak ji pak tekla mrdka az po podvazcich, kdyz stala jen v sukynce bez kalhotek u baru a objednavala si panaky. ja mel pak zbytek svatebni veselice v kapse u saka jeji kalhotky.
myslim, ze na K party jsem ji lyzal picku pres kalhoty, jen symbolicky, nez jsem ji to tvrde udelal rukou [aby to pres ty dziny citila], a vyhrnul jsem ji tricko, tak ze jsem ji moh drzet za kozu... a to jsme prosim pekne byli v davu asi 200 kamaradu a ja pred ni klecel na betonu v kavarne klubu Node.
miluju mrdani na verejnosti, nenapadne, ale pro ty, kdo jsou vsimavi, tak tvrde explicitni...
vcera v parku nejaka slecinka kourila curak nejakemu mladikovi. hmmm, mnam.
kvuliva tomu miluju sex s Ni, kvuli nasili a tvrdsti. Ona me bolestive skrabe, trha mi bradavky a ja ji soustam do vsech otvoru, skrtim ji a biju az krici jako fena. pripadne ji vyvesim nekde za obojek, nebo ji nutim chodit po ctyrech a vrtet ocaskem. A pak je z ni kralovna zlodejek a devek, liska, kocka... svihajici ocasem, vrni, vrci, postekava a nabodnuta na klacek knuci a place. krici Oh boze.
Nebo kdyz uz dlouho nemuzu, predklonim se a ocima poprosim o to, aby si vzala ona me, tak jak si beru ja ji a ona me sousta do prdele az vzdycham a kricim jak levna placena cubka, honi mi pero a drzi me za vlasy ve svem mokrem, ruzovem kouzelnem raji klina, ktery nesetrim a ona si jej sakra vazi a trenuje na mem ocasu...
hmmm, miluju ji, jak fyzicky, mrdani je nase rouhani i oslava.
na corodkach, kdyz jste vsichni spali, jsem ji soustal s krikem pod platenou striskou v desti a na mokrych spacacich pod tresnema az prosila, abych uz ji nechal.
diky tomu, ze se umi udelat za nekolik minut, kdyz je nadrzena tak i vterin, a dokaze se udelat treba 7x za sebou, jsem svobodny a muzu si hrat jak potrebuju.
jedna z veci, co me hrozne vzrusuje uz od te doby, co jsem to tak udelal Jine, je, kdyz holka kleci s rukou v rozkroku, pote, co jsem ji soustal oprenou o stul ci kuchynskou linku a ja se udelam tak, ze se ji ve stoje vystrikam do pusy a na oblicej. jediny ustupek pornoobrazkum, ktery jsme kdy udelali, jinak sukame jak dve az tri zvirata.
jinak Ona se naucila deep throat, takze kdyz me vezme do pusy, tak veme az do krku celych tech 20cm, nechapu, kam se do ni ten klacek vejde, zvlast,kdyz je vazne velky pote, co se treba podruhe udelam a curak uz je vazne natekly, tlusty a cely zilnaty... hmmm.
jinak mrda Te ted muz, kdyz mas buben? je to lepsi? pro me s Jinou to bylo jedine obdobi, kdy mrdala vazne dobre, jinak byla a je v posteli totalni drevo, ktere se neumi hejbat a ceka, az ji to nekdo udela a hlavne ji to strasne dlouho trva a nema to rada tvrde, ale nezne a s hromadou hlazeni a tak, coz me nebavi a nestoji mi uz po prvnich peti minutach nudne predehry... brrr, to nemam rad, kdyz mrdat tak v plnem autobuse do ruzove, uplne mokre mekke zhnouci kundy pod mirne vyhrnutou suknickou, dokud se cubce nepodlomi kolena a nevytrysknou slzy.




