- Posts tagged Dekadence NOW!
- Explore Dekadence NOW! on posterous
Kulturní blog : KaDeWe, Dekadence NOW!, Woody Allen, Václav Bolemír Nebeský a Guiness v Černé Vdově
Den lepší než jiný.
Emailový klient má po nainstalování nového Ubuntu 10.10 v RC verzi zas jiný font. Co blog to jiné písmo.
Možná by to mohlo odpovídat mé náladě, konečně jako bych psal své texty do bloku. Chci už nějaký ten maličký poznámkový blok, který umí posílat emaily. Elektronický moleskin. Vlastě jsem chtěl napsat jen, že jsme se právě vrátili z moc dobrého divadelního představení v Meet Factory, ale asi se to trochu rozroste. Už jenom kvůli tomu, že sem dám citaci z jejich webu, o čem to vlastně bylo. Jaký je můj subjektivní pocit?
Dokážete si představit, jako by napsal Jáchym a Filip Topolovi divadelní hru společně s Franzem Kafkou?
Tak takové to asi bylo.
Spousta nádherných slov popisující všechny ty každodenní věci, co si jich nikdo nevšímá přímo, jen jaksi tvoří pozadí k jeho myšlenkám, touhám a náladám. Přiohnuté do dekadentní atmosféry totalitního zoufalství. Odhalené triky, nebo nějaký jiný zázrak prosperity. Tak nějak. Zůstávají ve mě věty, ne v jejich znění, na to nejsem dost dobrý, abych dokázal napsat něco tak třeskutě krásně odporného. Zůstávají ve mě ve svých významech a cynické vtipnosti, bez úšklebku. Smál jsem se nahlas, hnusu a každodennosti. Tak dobře to ve mě zarezonovalo.
Vtipná kulisa tří televizních obrazovek a kostýmů ze secondhandu se taky počítá.
Chci vidět KaDeWe znovu. Příležitost bude 2.11.2010, tak kdyby se někdo chtěl jít taky podívat, tak myslím, že by neprohloupil. Hodnocení pro lidi, co rádi zkratku 10 z 10, pro tento měsíc. Pocit z výstavy Dekadence NOW! je veskrze rozpačitý. Pokud se člověk nějaký čas pohybuje na těch internetech, jak se teď běžně říká, tak neuvidí vůbec nic, co by jej překvapilo. Byl jsem se podívat už na vernisáži, a jak jsem komentoval už tam, projít si to po směru i proti směru hodinových ručiček nepomůže k tomu, aby člověk něco cítil. Myslím, že si autoři pletou dekadenci s kíčem, pornografií a laciným experimentem, který je tak často znamením (pos)moderního umění naší doby. Nudil jsem se a výstavu nedoporučuji navštívit s přáteli, možná tak ještě s rodiči nebo prarodiči, kteří netráví více jak 10 hodin denně online. Ještě jsem se nestihnul dostat k doprovodným výstavám v jiných městech a k přesahům, jakými jsou například "dekadentní kanál" na youtube. Vzhledem k zajímavějším věcem a nedostatku peněz na cestování se k nim asi ani nedostanu. Tedy pokud bych měl hodnotit jako v populárních časopisech, udělil bych hodnocení 3 z 10. Taky jsem si koupil nějaké knihy, samozřejmě levné. Na Dejvické v metru. Rozhovor s Woodym Allenem o Filmu, vydal Portál, ve velmi pěkné úpravě (Lax Eric: Woody Allen: Hovory o filmu.Praha, Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-373-4). Hezká, napůl lakovaná obálka, hezký býlý papír i vnitřní strana vazby. Téhle knihy je do levných škoda, ale nikdy jsem ji nezahlédnul na pultech normálních knihkupectví. Asi je toho vážně moc, co se dnes dá koupit.
Protože jsem ten den vzal z firmy zálohu, na kterou jsem si snad i vydělal, tak jsem si jeětě pořídil poezii Václava Bolemíra Nebeského, o němž toho nic nevím, krom toho, že chodil s Božkou Němcovou, a nic jsem od něj ještě nečetl, ale při náhodném otevření knihy jsem zahlédl milostné verše o studeném bledém těle, takže ze zálohy vlastně není zase nic, ale můžu si říct, že jsem se týden docela bavil a dostal jsem se k pár zajímavým kulturním a civilizačním produktům-artefaktům, které mne potěšily. To by za ty peníze mohlo i stát ne? Lepší jak chlastat, i když ty Guniessy, co jsem v nich nechtěně málem propil Sofiinu výplatu, když o weekendu dělala v Černé Vdově naproti Divadlu Járy Cimrmana (kam nikdy nepůjdu, protože se bojím, že bych se nudil, nebo na to nejsem dot IN), no tak prostě ty Gunessy mi chutnaly náramě. Taky jsem si slíbil, že si jich po výplatě pár koupím do lednice. Tolik k poznámkám psaných (v posteli) na hromádce. Dobrou noc, jdu si léčit -neustále se vracející- zápal plic. Z webu: meetfactory.cz 5. října 2010 20:00
Emailový klient má po nainstalování nového Ubuntu 10.10 v RC verzi zas jiný font. Co blog to jiné písmo.
Možná by to mohlo odpovídat mé náladě, konečně jako bych psal své texty do bloku. Chci už nějaký ten maličký poznámkový blok, který umí posílat emaily. Elektronický moleskin. Vlastě jsem chtěl napsat jen, že jsme se právě vrátili z moc dobrého divadelního představení v Meet Factory, ale asi se to trochu rozroste. Už jenom kvůli tomu, že sem dám citaci z jejich webu, o čem to vlastně bylo. Jaký je můj subjektivní pocit?
Dokážete si představit, jako by napsal Jáchym a Filip Topolovi divadelní hru společně s Franzem Kafkou?
Tak takové to asi bylo.
Spousta nádherných slov popisující všechny ty každodenní věci, co si jich nikdo nevšímá přímo, jen jaksi tvoří pozadí k jeho myšlenkám, touhám a náladám. Přiohnuté do dekadentní atmosféry totalitního zoufalství. Odhalené triky, nebo nějaký jiný zázrak prosperity. Tak nějak. Zůstávají ve mě věty, ne v jejich znění, na to nejsem dost dobrý, abych dokázal napsat něco tak třeskutě krásně odporného. Zůstávají ve mě ve svých významech a cynické vtipnosti, bez úšklebku. Smál jsem se nahlas, hnusu a každodennosti. Tak dobře to ve mě zarezonovalo.
Vtipná kulisa tří televizních obrazovek a kostýmů ze secondhandu se taky počítá.
Chci vidět KaDeWe znovu. Příležitost bude 2.11.2010, tak kdyby se někdo chtěl jít taky podívat, tak myslím, že by neprohloupil. Hodnocení pro lidi, co rádi zkratku 10 z 10, pro tento měsíc. Pocit z výstavy Dekadence NOW! je veskrze rozpačitý. Pokud se člověk nějaký čas pohybuje na těch internetech, jak se teď běžně říká, tak neuvidí vůbec nic, co by jej překvapilo. Byl jsem se podívat už na vernisáži, a jak jsem komentoval už tam, projít si to po směru i proti směru hodinových ručiček nepomůže k tomu, aby člověk něco cítil. Myslím, že si autoři pletou dekadenci s kíčem, pornografií a laciným experimentem, který je tak často znamením (pos)moderního umění naší doby. Nudil jsem se a výstavu nedoporučuji navštívit s přáteli, možná tak ještě s rodiči nebo prarodiči, kteří netráví více jak 10 hodin denně online. Ještě jsem se nestihnul dostat k doprovodným výstavám v jiných městech a k přesahům, jakými jsou například "dekadentní kanál" na youtube. Vzhledem k zajímavějším věcem a nedostatku peněz na cestování se k nim asi ani nedostanu. Tedy pokud bych měl hodnotit jako v populárních časopisech, udělil bych hodnocení 3 z 10. Taky jsem si koupil nějaké knihy, samozřejmě levné. Na Dejvické v metru. Rozhovor s Woodym Allenem o Filmu, vydal Portál, ve velmi pěkné úpravě (Lax Eric: Woody Allen: Hovory o filmu.Praha, Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-373-4). Hezká, napůl lakovaná obálka, hezký býlý papír i vnitřní strana vazby. Téhle knihy je do levných škoda, ale nikdy jsem ji nezahlédnul na pultech normálních knihkupectví. Asi je toho vážně moc, co se dnes dá koupit.
Protože jsem ten den vzal z firmy zálohu, na kterou jsem si snad i vydělal, tak jsem si jeětě pořídil poezii Václava Bolemíra Nebeského, o němž toho nic nevím, krom toho, že chodil s Božkou Němcovou, a nic jsem od něj ještě nečetl, ale při náhodném otevření knihy jsem zahlédl milostné verše o studeném bledém těle, takže ze zálohy vlastně není zase nic, ale můžu si říct, že jsem se týden docela bavil a dostal jsem se k pár zajímavým kulturním a civilizačním produktům-artefaktům, které mne potěšily. To by za ty peníze mohlo i stát ne? Lepší jak chlastat, i když ty Guniessy, co jsem v nich nechtěně málem propil Sofiinu výplatu, když o weekendu dělala v Černé Vdově naproti Divadlu Járy Cimrmana (kam nikdy nepůjdu, protože se bojím, že bych se nudil, nebo na to nejsem dot IN), no tak prostě ty Gunessy mi chutnaly náramě. Taky jsem si slíbil, že si jich po výplatě pár koupím do lednice. Tolik k poznámkám psaných (v posteli) na hromádce. Dobrou noc, jdu si léčit -neustále se vracející- zápal plic. Z webu: meetfactory.cz 5. října 2010 20:00
Režie: Magda Stojowska
Dramaturgie a překlad: Lukáš Jiřička
Adaptace textu: Magda Stojowska a Iga Gańczarczyk
Scénografie: Dominik Lang a Erik Sikora
Light Design: Vladimír Burian
Video: Erik Sikora
Kostýmy: Máša Černíková
Hudba: Georgij Bagdasarov
Hrají: Hynek Chmelař, Anita Krausová a Vladimír Marek
Inscenace dramatu polského dramatika a režiséra Helmuta Kajzara KaDeWe vznikla adaptací textu „Další díl (KaDeWe); Operní libreto”, který byl napsán v 70. letech během častých pobytů Helmuta Kajzara v Západním Berlíně. Jedná se o koláž syrových obrazů města a jeho vlastní imaginace, intimních fantazií týkajících se milenců, umění, mediální světa atd. Titulní KaDeWe jako tehdejší největší velkoobchod Evropy je pro autora metaforou temné a lákavé strany světa. Tento supermarket zároveň představuje sexshopy, bordel a uměleckou galerii, v němž se autor - hrdina anebo (čtenář-divák) kouká na plejádu podivných postav a předmětů. Je to také cesta k zasvěcení.
Kostýmy: Máša Černíková
Hudba: Georgij Bagdasarov
Hrají: Hynek Chmelař, Anita Krausová a Vladimír Marek
Hrdinou KaDeWe jsi ty - Cizí na pozadí pulzujícího města. Jsi kýmsi anonymním, kdo těká mezi divnými místy - veřejnými záchodky, nádražími, podchody, letišti, křižovatkami; kdo chodí po parkovištích velkých měst, někdy se zahledí do oken aut, vchází do obchodních center, nočních klubů, podezřelých míst, které odhalují surreálné obrazy možných rozkoší, televizní edeny, složené v neskutečné fantazie. To jsou tvá ne-místa, prostory zbavené totožnosti, v nichž tvoříš jednotu s masou anonymních lidí. Jejich samota, znásobená miliónem - je milionkrát opakované gesto stále tím samým gestem? Tobě - Cizímu dělá společnost královna Mab a pan Eden. Jejich osobnosti jsou proměnlivé, neuchopitelné, odrážejí v sobě existence, s nimiž se Cizí potkává. Jejich přítomnost se také stává nesnesitelnou součástí prostoru, která multiplikuje obrazy, šmíruje a snáší rozdíl mezi životem a umělostí. Kým se stal Cizí na konci své cesty? Jaký smysl má jeho patos a agónie ve světlech reflektorů, v okamžitém televizním přenosu?
Helmut Kajzar (1941-1982)
Polský divadelní režisér, překladatel, esejista a dramatik. Jako režisér i autor dramatických textů anticipoval umělecký vývoj o dvě desetiletí dopředu a jeho tvorbě začíná být v plné míře doceňována až nyní. Mezi jeho oblíbenou i jím překládanou literaturu patří světová dramatická či prozaická tvorba, která akcentuje formální výstavbu díla a hru s literární strukturou jako např. práce Luigiho Pirandella, F.X. Kroetze, Petera Handkeho, Tadeusze Różewicze nebo Friedricha Dürenmatta. Režíroval v divadlech po celém Polsku, ale také v NDR, NSR či ve Švédsku a Anglii.
Kromě hry s původním názvem Další díl (KaDeWe) (1973-1974) napsal například dramata +++ (Třemi křížky) (1972), Sebeobrana (1974-1975), Villa dei Misteri (1977) či Král David (nedatováno, vydáno 1984). Jeho divadelní hry v mnohém navazují na poetiku básníka a dramatika Tadeusze Różewicze a náleží k proudu tzv. „postdramatické“ divadelní literatury. Struktura a charakter zvláště jeho pozdních textů ve své formální výstavbě připomíná tendence postmoderní německé dramatiky, neboť osciluje mezi dramatem, scénářem, esejem a intimním deníkem, ruší klasické rozdělení textu na jednotlivé dialogy či monology postav či ignoruje uvádění scénických poznámek. Tím vším dává čtenářům i inscenátorům volný prostor k vlastnímu uchopení dramatu a jeho rozvržení mezi aktéry.
