- Posts tagged friends
- Explore friends on posterous
Tomáš + Martin + Martin (overdrive + disparity + stoo)
V pátek večer dojel Hospodin se svojím kamarádem Martinem k nám do Vrútok, načež jsme přiopili za Kľačanami na louce a kritizovali svět.Na ráno byl plánovaný výlet na Maguru a kluci chtěli jít ještě i někam dál po hřebeni Malé Fatry.
Večer chutná, ráno pomáhá Smedný Mnich
V devět hodin, za 35*C jsme úspěšne vyrazili z Kľačan na Maguru.Mě se šlo docela dobře, ale zdá se, že kluci tpěli nejen kocovinou, ale i kopcem a nasazeným tempem. No na to, že to měl být trénig na Mt.Blanc byl výstupový čas na Maguru dost hrozný (okolo 1h+30m bych tak odhadl).
První krize :)
První krize, účastník druhý :)
Hospodin u studničky... (porovnej se Sugurdem níže)
Sice od jinud, ale Hospodin a Sigurd mají zcele jastě něco společného :)
Druhá krize aneb i já s Jančičou jsem vždy tvrdil, že tady měla být hospoda.
Nahoře už bylo sluníčko přímo nesnesitelné, tak jsme se jen tak povalovali před chatou, načež dosportovali Vilo s Jančim a úspěšně přvítali kluky na Slovensku.
Magurský lev
Magurský lední medvěd :)
Lev a Lední medvěd na jdnom místě spojeni 35*C vederm
Čtyři piva a čtyři borovičky pro každého nám pomohly překonat poledne, ale já jako staý hroský vlk, jsem zavelel k dalšímu postupu až k výšinám (kdy sjem se rozhodl, že jdu hřeben společně s nima ani nevím).
Joj, to bylo přivítání, neníližpravda (Vilo a Jano)
Na koněéé!!!
Ale jaá mám vlka.
Tak na vlkáááá!!!
Ztratili jsem se naštěstí jen jednou, deset metrů za chatou.
Pak již cesta šla snadno a alkohol z krve mizel rychlostí kostky ledu na rozpálených kamnech.
Suchý jsme zdolali plni optimizmu dokonce i zrychleným tempem (Magura-Suchý cca 35minut).
Optimismus alkohol :)
CHKO 5. stupeň
CHKO 5. stuepeň - 2
Tenhle pohled (jen bez těch dvou blbounů) má prý každý kdo chodníkem kdy šel s foťákem
V sedle
V sedle - 1303 m.n.m.
Šerpové
Škoda, že výhled nebyl nijak slavný, protože v okolopanujícím žáru se voda z dolin vysoší velmi rychle a vniká opar, znemožňující estetické fotografie i hluboký zážitek z přírodních krás. Vzhledem k tomu, že jsem stejně opomenul přibalit větší paměťovou kartu, ani tak bych krás moc nepofotil.
3/4 kopce v nohách
Nádherně voňavá kleč pod vrcholem
Na vrcholu (místo vrcholové knihy jsou v kastlíku jen odpadky) 1468 m.n.m.
Hospodin
Martin
Moje maličkost
Za Suchého dolů (trasu jsem šli defakto opačně, než ji chodí většina lidí) vede chodník typu "ozlomkrk", který jsme zdolali již téměř s čistou hlavou a i přesto v povznesené náladě. Nahoře bylo totiž opravdu krásně.
Pokud se nepletu následoval Prieslop a Repiska, potom Chata Pod Suchým, hřeben nad Váhom, starý hrad Strečno, cesta do Dědiny strečno a téměř dvouhodinové čekání na vlak.Vesnice strečno je zajímavá několika věcmi. Rozkládá se mezi starým a novým hradem Strečno (na novém se točila pohádka Dračí Srdce, díky čemuž je také docela hezky zrekonstruovaný). Další zvláštnost je ta, ze domy (mimochodem velmi hezké, mnoho nově opravených) jsou postavené defacto v úrovni hladiny Váhu, takže snad jen říční díla zabraňují tomu, aby se dědina v jarních oblevách změnila v bájnou Lemurii.
Lidé obecně velmi milí, 0,5l kofoly za 10,- Sk, pěkná hospoda, romantické nádraží, převozní kompa (tedy vor schopný převézt najednou až čtyři osobní auta), to vše dělá z vesničky strečno hezký cíl výpravy.
Jen jsem zase jednou litoval nedostatku paměti ve foťáku a pozvolna přicházející tmy, která by mi beztak zabránila v sekání pohlednicových obrázků.Dnes byli oba Martinové na návštěvě, dostali od Olgy dobře najíst, pochválili nám mládě (nebo alespoň vydávali nějaké zvuky, no), pozdravili Hienu a já jsem dostal bezva cylindr.
Dojídání
Cylindr nejvíce sluší mojí krásné ženušce (už jen zrcadlo nad postel...)
Teď už jsou asi šťastně na cestě z5 do Prahy, což jim v tomhle počasí vážně nezávidím.
V devět hodin, za 35*C jsme úspěšne vyrazili z Kľačan na Maguru.Mě se šlo docela dobře, ale zdá se, že kluci tpěli nejen kocovinou, ale i kopcem a nasazeným tempem. No na to, že to měl být trénig na Mt.Blanc byl výstupový čas na Maguru dost hrozný (okolo 1h+30m bych tak odhadl).
Čtyři piva a čtyři borovičky pro každého nám pomohly překonat poledne, ale já jako staý hroský vlk, jsem zavelel k dalšímu postupu až k výšinám (kdy sjem se rozhodl, že jdu hřeben společně s nima ani nevím).
Ale jaá mám vlka.
Tak na vlkáááá!!!
Ztratili jsem se naštěstí jen jednou, deset metrů za chatou.
Pak již cesta šla snadno a alkohol z krve mizel rychlostí kostky ledu na rozpálených kamnech.
Suchý jsme zdolali plni optimizmu dokonce i zrychleným tempem (Magura-Suchý cca 35minut).
aneb blbouni před Suchým... :)
Škoda, že výhled nebyl nijak slavný, protože v okolopanujícím žáru se voda z dolin vysoší velmi rychle a vniká opar, znemožňující estetické fotografie i hluboký zážitek z přírodních krás. Vzhledem k tomu, že jsem stejně opomenul přibalit větší paměťovou kartu, ani tak bych krás moc nepofotil.
Za Suchého dolů (trasu jsem šli defakto opačně, než ji chodí většina lidí) vede chodník typu "ozlomkrk", který jsme zdolali již téměř s čistou hlavou a i přesto v povznesené náladě. Nahoře bylo totiž opravdu krásně.
Pokud se nepletu následoval Prieslop a Repiska, potom Chata Pod Suchým, hřeben nad Váhom, starý hrad Strečno, cesta do Dědiny strečno a téměř dvouhodinové čekání na vlak.Vesnice strečno je zajímavá několika věcmi. Rozkládá se mezi starým a novým hradem Strečno (na novém se točila pohádka Dračí Srdce, díky čemuž je také docela hezky zrekonstruovaný). Další zvláštnost je ta, ze domy (mimochodem velmi hezké, mnoho nově opravených) jsou postavené defacto v úrovni hladiny Váhu, takže snad jen říční díla zabraňují tomu, aby se dědina v jarních oblevách změnila v bájnou Lemurii.
Lidé obecně velmi milí, 0,5l kofoly za 10,- Sk, pěkná hospoda, romantické nádraží, převozní kompa (tedy vor schopný převézt najednou až čtyři osobní auta), to vše dělá z vesničky strečno hezký cíl výpravy.
Jen jsem zase jednou litoval nedostatku paměti ve foťáku a pozvolna přicházející tmy, která by mi beztak zabránila v sekání pohlednicových obrázků.Dnes byli oba Martinové na návštěvě, dostali od Olgy dobře najíst, pochválili nám mládě (nebo alespoň vydávali nějaké zvuky, no), pozdravili Hienu a já jsem dostal bezva cylindr.
