- Posts tagged mail
- Explore mail on posterous
Lilie pro Lilith
Má milovaná. Dnes večer po západu Slunce, vypálím Ti lilii do kůže Tvého bílého zadku.
Zasloužíš si ji. Za ty pohledy zelených chytrých očí z pod záplavy
rudých vlasů, za provokativní úsměv, za každou hádku, která skončila na
na naší propocené matraci.
Tigre Lillies plní pokoj falsetovým jekotem kastráta, zpívají o hrají o
tvé slané mokré píče.
Uviděl jsem Tě, ve vzpomínce, klečet ve vaně, jako když jsi si naposledy
myla vlasy. Něžnou prohlubní Tvých zad stéká mýdlová voda k zadku, právě
kolem místa, kde dnes v noci dotkne se rozpálené železo Tvé pevné a
přeci poddajné kůže. Pramének voňavé záplavy mydlinek stéká do praskliny
tvého zadku a hladí Tvé tělo na měkkých záhybech Tvé třinácté komnaty. V
kleče, odzadu, má Tvé tělo tvar láhve od Coca Coly, violy, či kytary.
Jak tak klečíš a myješ si vlasy, trn v mém rozkroku tuhne. Jsem
připraven pošpinit Tvé čisté bílé tělo hříchem, z kterého se v neděli
půjdeš zpovídat do kostela, kam Tě dovedu za ohon zrzavých vlasů. Budeš
se zpovídat za dnešní hřích, za pohlazení ve slabinách, které přijmeš
jako mé požehnání. Bůh je samec. I jemu se topoří ohon, když Tě vidí
klečet s mokrými vlasy, tváří zrudlou horkou vodou, očima zavřenýma ve
slastném objetí vody.
Dnes večer přijdeš, v černých podvazcích, které jsi si vzala i přes
ranní příslib posledního letního slunného dne.
Už ve dveřích tě obejmu a budu Tě líbat, na rty, na víčka, uši, čelo i
krk. Sepneš ruce za zády a já Ti na ně nasadím smyčku tmavě rudého
provazu. Ne nemodlíš se k Němu. Odevzdáváš se mě.
Dovedu tě do pokoje. Nechám tě oblečenou, jen o kalhotky přijdeš snadno
a rychle. Nechci Ti je zničit.
Zavážu Ti oči šátkem barvy tepenného krvácení. Nechám tě klečet a čekat.
Nebudeš znát to co sem teď píšu a nebudeš tedy čekat rozpálený kus kovu
ve tvaru nádherné květiny, erbovního znaku Benátek. I kdyby jsi to
věděla, kdybys tohle mé milostné vyznání už četla, budeš stejně zcela
bezbranná. Chceš to. Chceš být označkována, zasvěcena černému, zlému,
mladému kozlu, v které za Tebou proměním.
Pohladím tě po pravidelné, krásně řezané bradě, po šíji antických soch.
Jemně obkroužím konečky prstů tvé tuhé bradavky na malých ostrých
ňadrech, možná ťě přes látku halenky, černé pod černým kostýmkem, pořežu
svými dlouhými nehty. Jen takové pohlazení, před tím, jaký paprsek
bolesti projede tvým tělem za malou chvilku, která je pro Tvou čekající,
napjatou mysl hodinami.
Tvá růže, kterou nosíš pod krátkou, úzkou pracovní sukní, je už
připravená k páření. Voníš. Kůže po celém dni je mírně zpocená a pižmo
blonďaté, odevzdané milenky, bělokožné kurtizány, která navždy spojila
svůj život s mým, je pro mne nejsilnějším afrodisiakem pod Černým
Sluncem, pod stříbrným Měsícem, pod spalujícím Sluncem.
Hraje pomalá, hypnotická hudba. Krátké vyjeknutí, slzy z pod šátku, zadušený výkřik a pamínek slin z pod
pevně utaženého roubíku. Rozšířené zornice, zrychlený dech, napjakté
svaly. Uvolnění.Záblesk poznání, švihnutí biče bolesti od zadku, na
který se teď několik dnů neposadíš pohodlně. Za zrzavou hřívu s ostrou přísnou ofinou končící těsně nad šátkem,
kterým máš zavázané oči, tak za tuhle hřívu v barvě podzimního listí, Ti
přitlačím hlavu do polštářů. Donutím Tě přesunout se na všechny čtyři,
prohnu Ti záda, pokochám se pohledem na Tvou bělostnou zadnici. Kolenem
Ti posunu nohy od sebe, ruce máš stále svázané a sepjaté za zády, takže
nejsi vlastně na čtyřech, stále klečíš, s prsy opřenými o matraci, s
vlasy v mé ruce, slepá, rozbolavěná, vlhká v klíně a mě nastavená. Můj trčící úd do Tebe pronikne jako rozpálený nůž do nedělního másla.
Rozpůlí tě v rozkroku, přibodne Tě jako motýla na podložku. Má bedra
narazí do Tvého popáleného zadku, vykřikla bys, kdyby Ti v tom nebránil
roubík rozdělující Tvé růžové, vzrušením nateklé rty.
Jsi moje, moje alabastrová děvka, má bohyně, má luxusní kurtizána.
Vydaná mi napospas, milovaná a ceněná jako nic a nikdo jiný v tomhle
slzavém údolí.
Vezmu si Tě tak, že se muž v černé sutaně, s bílým kolárkem, bude v
neděli stydět, když mu budeš popisovat, jaké to je, mít v rozkroku pij
černého zlého kozla. Jaké to je, když Ti Bůh sevře ňadra v dlaních a
andělé zatnou zuby do Tvého běloskvoucího sametového krku.
Miluji Tě má Moudrosti, Sofie. Děvko a manželko moje. S úctou a a vroucí láskou,
Tomáš
Zasloužíš si ji. Za ty pohledy zelených chytrých očí z pod záplavy
rudých vlasů, za provokativní úsměv, za každou hádku, která skončila na
na naší propocené matraci.
Tigre Lillies plní pokoj falsetovým jekotem kastráta, zpívají o hrají o
tvé slané mokré píče.
Uviděl jsem Tě, ve vzpomínce, klečet ve vaně, jako když jsi si naposledy
myla vlasy. Něžnou prohlubní Tvých zad stéká mýdlová voda k zadku, právě
kolem místa, kde dnes v noci dotkne se rozpálené železo Tvé pevné a
přeci poddajné kůže. Pramének voňavé záplavy mydlinek stéká do praskliny
tvého zadku a hladí Tvé tělo na měkkých záhybech Tvé třinácté komnaty. V
kleče, odzadu, má Tvé tělo tvar láhve od Coca Coly, violy, či kytary.
Jak tak klečíš a myješ si vlasy, trn v mém rozkroku tuhne. Jsem
připraven pošpinit Tvé čisté bílé tělo hříchem, z kterého se v neděli
půjdeš zpovídat do kostela, kam Tě dovedu za ohon zrzavých vlasů. Budeš
se zpovídat za dnešní hřích, za pohlazení ve slabinách, které přijmeš
jako mé požehnání. Bůh je samec. I jemu se topoří ohon, když Tě vidí
klečet s mokrými vlasy, tváří zrudlou horkou vodou, očima zavřenýma ve
slastném objetí vody.
Dnes večer přijdeš, v černých podvazcích, které jsi si vzala i přes
ranní příslib posledního letního slunného dne.
Už ve dveřích tě obejmu a budu Tě líbat, na rty, na víčka, uši, čelo i
krk. Sepneš ruce za zády a já Ti na ně nasadím smyčku tmavě rudého
provazu. Ne nemodlíš se k Němu. Odevzdáváš se mě.
Dovedu tě do pokoje. Nechám tě oblečenou, jen o kalhotky přijdeš snadno
a rychle. Nechci Ti je zničit.
Zavážu Ti oči šátkem barvy tepenného krvácení. Nechám tě klečet a čekat.
Nebudeš znát to co sem teď píšu a nebudeš tedy čekat rozpálený kus kovu
ve tvaru nádherné květiny, erbovního znaku Benátek. I kdyby jsi to
věděla, kdybys tohle mé milostné vyznání už četla, budeš stejně zcela
bezbranná. Chceš to. Chceš být označkována, zasvěcena černému, zlému,
mladému kozlu, v které za Tebou proměním.
Pohladím tě po pravidelné, krásně řezané bradě, po šíji antických soch.
Jemně obkroužím konečky prstů tvé tuhé bradavky na malých ostrých
ňadrech, možná ťě přes látku halenky, černé pod černým kostýmkem, pořežu
svými dlouhými nehty. Jen takové pohlazení, před tím, jaký paprsek
bolesti projede tvým tělem za malou chvilku, která je pro Tvou čekající,
napjatou mysl hodinami.
Tvá růže, kterou nosíš pod krátkou, úzkou pracovní sukní, je už
připravená k páření. Voníš. Kůže po celém dni je mírně zpocená a pižmo
blonďaté, odevzdané milenky, bělokožné kurtizány, která navždy spojila
svůj život s mým, je pro mne nejsilnějším afrodisiakem pod Černým
Sluncem, pod stříbrným Měsícem, pod spalujícím Sluncem.
Hraje pomalá, hypnotická hudba. Krátké vyjeknutí, slzy z pod šátku, zadušený výkřik a pamínek slin z pod
pevně utaženého roubíku. Rozšířené zornice, zrychlený dech, napjakté
svaly. Uvolnění.Záblesk poznání, švihnutí biče bolesti od zadku, na
který se teď několik dnů neposadíš pohodlně. Za zrzavou hřívu s ostrou přísnou ofinou končící těsně nad šátkem,
kterým máš zavázané oči, tak za tuhle hřívu v barvě podzimního listí, Ti
přitlačím hlavu do polštářů. Donutím Tě přesunout se na všechny čtyři,
prohnu Ti záda, pokochám se pohledem na Tvou bělostnou zadnici. Kolenem
Ti posunu nohy od sebe, ruce máš stále svázané a sepjaté za zády, takže
nejsi vlastně na čtyřech, stále klečíš, s prsy opřenými o matraci, s
vlasy v mé ruce, slepá, rozbolavěná, vlhká v klíně a mě nastavená. Můj trčící úd do Tebe pronikne jako rozpálený nůž do nedělního másla.
Rozpůlí tě v rozkroku, přibodne Tě jako motýla na podložku. Má bedra
narazí do Tvého popáleného zadku, vykřikla bys, kdyby Ti v tom nebránil
roubík rozdělující Tvé růžové, vzrušením nateklé rty.
Jsi moje, moje alabastrová děvka, má bohyně, má luxusní kurtizána.
Vydaná mi napospas, milovaná a ceněná jako nic a nikdo jiný v tomhle
slzavém údolí.
Vezmu si Tě tak, že se muž v černé sutaně, s bílým kolárkem, bude v
neděli stydět, když mu budeš popisovat, jaké to je, mít v rozkroku pij
černého zlého kozla. Jaké to je, když Ti Bůh sevře ňadra v dlaních a
andělé zatnou zuby do Tvého běloskvoucího sametového krku.
Miluji Tě má Moudrosti, Sofie. Děvko a manželko moje. S úctou a a vroucí láskou,
Tomáš
