Overdrive's TXTs Schroedinger's Box

Tenhle text vzniknul jako reakce na nejakou diskuzi, predevsim na tema drogy, sebeurceni, cile... diskutovalo se o tom, jaka by mela byt nahrada za drogy pro lidi, kteri je uzivaji, jake hodnoty jsou dulezite pro jedny a pro jine. Ukazalo se, ze neni uplne mozne shodnout se na tom, co ze maji radi jedni a druzi a co ze by melo delat komu dobre. Co tedy hledam a co jsem kdy hledal ja... Snad to bude pochopitelne. Budu rad, kdyz se nejak vyjadrite.

YMLADRIS: tak vetsina lidi neco hleda. napr budhismus je postaven na otazce "jak z utrpeni". je-li tu tato (vyrcena ci nevyrcena) otazka, mysl patra. pokud tu neni hledani, asi nema vyznam... nic dalsiho z toho co napisu. ale dejme tomu ze hledas (psal over). co hledas? toz ptala jsem se co hledas v drogach. nevim, takze teoretizuju ze hledas naplneni sveho potencialu. sorry za frazi. ja jsem teda v sobe vzdy mela matne tusene obrazy toho co bych mohla byt, co by mohlo byt... kdyz by tu nebyly limity. utrpeni z toho ze clk sam sebe sabotuje, zpravidla z nejruznejsich strachu.

Hledani sebevyuziti. to je imho pro me dulezita informace, dnes jsem si ji definoval sam pro sebe. Ne ze bych nevedel kdo jsem [budu mluvit o Overdrive, nemuzu mluvit za Truce]. Tak tedy ja vim jak citim, vim co znam, vim kde jsem schopen se vyuzit a vim, jake to bude, kdyz naprosto plavu a jeste na tom zalezi.
Kdysi jsem se rozhod, ze budu hardcore uprimnej. Tedy kdyz neco nevim, reknu nevim, ale nebude to vymluva se to nenaucit. Ze kdyz se budu chtit smat grotesce od disnehyho udelam to i kdyz cely dav kolem me bude krivit hubu. A zas kdyz se vsichni budou smat, a ja nudit, tak usnu, klidne.
Takze vlastne vim co jsem.
Otazka zni CO SEMNOU!?
Me osobne nikdy nestacilo prijimat. IMHO jsem do jiste miry tazny kun, minimalne v textu. Mam hodne znamych [a par pratel], kteri radi sleduji co delam.
Vzdy jsem mel problem s tim, ze tenhle pristup je veskrze pasivni, a malokdo nejak vyznamej a inspirativnej reaguje. Mojim snem vzdy bylo tvorit a mit pro to i publikum. A vic nevim. Takze jdu tim svetem a snazim se ho prebirat, tak, aby semnou prochazel a ja ho nejak doplnil, obohatil. A mam hruzu z toho ze delam malo. Takovou strasnou hruzu, ze obcas stojim spickama nad propasti. Zvlast pote, co nedavam tenhle pristup diteti. Proto jsem za debila. A z toho vychazi bolest. Ale bolest jako takovou bych rozhodne nevnimal v tomhle duchu...

YMLADRIS: nevim truce v jake poloze jsi ty, jaky mas vztah ke sve mysli, jak moc se s ni identifikujes a zaroven nakolik vidis ze je zdrojem dejme tomu urcitych problemu

kdyz neco boli, i telesne, ma to smysl. telo/mozek/psyche se podle me brani a prizpusobuje. takze delat nejake nasili nemusi byt vzdy dobre. je to jako by si clovek nechal opravit diru v zubu, ve kterem ale zustal hnijici koren.
tohle presne jsou pro me mnohdy drogy, meditace atd.

Je strasne dulezite uvedomit si jestli neco lakujes, nebo jdes nekam dal. IMHO kdyz lakujes, je to proste neproduktivni. Prvni krok by mel byt smirit se nebo spis uvedomit si [ten mir je jen slovo pro to, kdyz se strili jinde, nemam nic proti neutuchajicimu boji sam se sebou] ze jsem, kdo jsem a co muzu.
Tim si clovek definuje jakysi referenci. A kdyz tuhle referenci mas muzes posuzovat proc veci boli. Treba. Zaroven se na tu referenci muzes spolehnout kdyz neco jde sejdrem, treba, kdyz par let smazis.

Myslim, ze nekteri lide si proste tu referenci nedelaji ze sebe, ale delaji si ji nejakym vnejsim faktorem: virou, praci, partnerem, meditaci, drogama.
Muzes se spolehnout na to, jakej bude heroin. Nejakej cas. Vlastne to nic moc jineho neumi. Jen to stabilizuje, tvori to TEBE. Samo to neni reference TEBE je to reference drogy. Stejne tak neni prace reference TEBE. Je to proste neco, co muze a nemusi byt.

Pamatuju si, ze jsem mival obdobi, kdy jsem nechtel byt zavisly na nicem. To je dulezita informace. Nemit nic a moct cokoliv. Janse, kdyz clovek starne, ma cut vic se spojovat s vecmi. Nevim proc tomu tak je, tedy vim ale to je OT. Kazdopadne me osobne daly tvrde drogy nekolik poznani: zavislost ma krivku a zaroven je to onen referencni bod, aspon na cas. neopirej se o spatne vyrezane svate a nestavej dum na pisku. spadnes. to je mile poznani.
dalsi vec, co jsem poznal, je ta, ze vim, k cemu se mam vratit. tedy ze je tady jakysi bod, kterym jsem ja, a ac jsem s nim VELMI nespokojeny, neni to duvod, abych se jej pokousel znovu a znovu redefinovat. vlastne je to, jako by se clovek snazil satale dokola zpocitat nejaky axinom. blbost. rozvijej. nezacinej porad znova. vracej se k vecem co uz jsi delal.

sorry za obsahlejsi text, neni v nem zdaleka, co bych mohl a chtel napsat, ale proste tvrdim, ze tema pameti je stejne dulezite jako tema identity a budoucnosti, repektive ze dulezite vubec neni.
blbej zen, co?
jo, je to ma starodavna definice NO PAST, NO FUTURE. jenomze uz jsem pozna i jake je to NO NOW. A tedy vim, nebo si myslim, ze se s tim da pracovat. Nastal cas uchopovani rovnomerne. Minulost [koreny, znalosti], pritomnost [sebe identita, uceni se, zabava], budoucnost [cile] == vysledkem toho je vicemene stala osobnost pohybujici se v prostoru a case.

Jednu z veci jsem do konceptu nedokazal uplne zahrnout nejakym vystiznym heslem. A to je bohapusta sensualita. Mozna i bohaplna. To je fuck. Tedy ZABAVA. To je zaroven presah k cilum. Tvrdim totiz ze uz nejaky cas vnimam nedostatek podnetu, ktere by bavily  nas mysi behajici v kolecku. Nehrabem tunely, nestradame za skranema majetek, neplodime deti na bezicim pase. K CEMU JSME?
A je tu otazka identity jako casosmerneho vektoru. A tohle je to co musime zodpovedet.

Ne lakovat. Ne chtit se stat nekym. My uz nekym jsme, jen nevime k cemu je nam to dobre. A proto hledam alternativy i pro lidi, kteri netouzi po moci, majetku, slave... konicky pro silence a sebevrahy.

Třídím v hlavě myšlenky po létě a trvá to asi jako defragmentace disku, dlužno podotknout, že u toho vydávám asi tak stejné zvuky, jako nebohý disk postižený úklidem. Vlastně uklízím co se dá. V knihovně, na discích, šatník. Vůbec to není na škodu, člověk najde spoustu zajímavých věcí, které měl rád, jen na ně pozapoměl. Platí i pro hudbu. Teď zrovna mi do uší lezou libé tóny art-hardcore-punk-jazzu v podání Naked City a zachvíli bue střídat John Zorn a jeho Filmworks.
Je moc dobře, že mne znova začala bavit hudba, je to jeden z mojich hlavních koníčků a člověku není veselo, když ztratí svůj zájem a svět není takový, jak by jej chtěl mít. Léto je asi vždy taková kritická doba, kdy člověk (já) nemá nikde kotvu a pluje po proudu i když by chtěl navigovat spíše podle hvězd.
Takže tu zas máme jednou hledače sebe sama, který ale ví, že všechny tyhle nálady jsou jen fází cyklu roku, jen pořád netuší, jak se vyrovnat s tím, že jej stále znovu a znovu zasahují s neztenčenou intenzitou, aniž by se nakonec cokoliv vysvetlilo.

Kdysi jsem si řekl, že štěstí poznáš vždycky až zpětně, možná je to vlastnost paměti, která milosrně zapomíná, že při dlouhých zimních procházkách je mi vlastně zima a fouká mi pod šátek na krku, pamatuju si pak jen zasněžené pláně a matné, zubaté slunce ve větvých opadaných stromů. Že jsem měl kanady plné sněhu. Ach kdo ví.
Snad právě a jedině podzim se projevuje hned. Toho slunce mezi větvemi je víc, vítr tančí barevým listím, všecko voní, země, mlha, usychající tráva. Dají se krást a sbírat plody zahrad a alejí. Příval barev, vůní a změn mne oslňuje. Způsobuje okamžitý stav radosti a zároveň mi neumožňuje plně uchopovat, takže jsem jakýmsi oblakem nálad. Když je obloha modrá a jasná, směju se, a když zešedne do olověného příklopu, zase se mračím. Podzim v sobě vždy nese změnu. Jaká bude ta letošní?

Uvažuju o výpovědi, protože sám neuživím koho a co potřebuji, tak bych chtěl pracovat za víc (a víc). Možná že se potajmu lekám rutiny. Dva roky a půl dalšího. Zatím nejdéle, co jsem kde vydržel. Práci mám rád, lidi tam taky, ale chybí mí pozitivní zpětná vazba, vadí mi nedostatek práce. Možná bych odešel do Olomouce. Za rodinou, alespoň nachvíli. Odpočinout si. Nechám to chvíli ještě gradovat, ale už si připravuji další kroky. Chci se naučit řídit, tedy ne, že bych to neuměl, ale už chci i papíry. Moje lenost by pak přecejen dostala křídla a nakonec i práce by byl větší výběr. Možná nějaké svobodnější.
Zapoměl jsem podotknout, že mě chtějí stáhnout z létání po cizích zemích a posadit mne do kanclu na okraji Prahy? Jo přesně tam, kam musím jezdit ranníma tranvajema, dostávám vynadáno, za to, že tam nejsem dost dlouho (a to i když není práce, když práce je, za přesčasy nikdo děkuju neřekne a píchačky je schválně nepočítají). Tak to tedy nechci.
Buď létat nebo odejít. Každopádně začít jezdit.

Vlastně je asi vidět, že mě v poslední době nic vážněj neinspirovalo z toho, že vlastně němám co napsat, než tenhle plačtivý blog.
Dobré vědět a prosím blízké a nejbližší aby zase jednou měli ztrpení.
Znovu se otáčí bubínek v revolveru, čekám až kulka zapadne na své místo a já zmáčknu spoušť zbraně přiložené ke spánku. Příležitost a inspirace je jako takovýhle výstřel v ruské ruletě. Někdy se bubínek otáčí až nekonečně dlouho, jindy to člověk dostane hned z první. Nejhorší je nehrát nebo se k smrti vzděsit, že tentokrát to snad nějak nedopadne. Že to snad ovládáme, že žijem podle nějakého svého plánu, to je nekonečná mílka.

A dost už. Nemám rád tyhle blogy, které nakonec vlastně stejně nikdo nechce číst, tak sem raděj vlepím pár citací, co se mi dnes líbily a příště už snad napíšu něco pořádného. Tak tedy hudbo hraj...

The Rising Hope
~ zdroj: Tabák Van Nelle: Zware Shag

===

In Naked City’s characteristic early style, songs were often performed at astonishingly fast tempos, drawing heavily on thrash metal and hardcore punk’s emphasis on extreme speed. Many songs were quite brief, and typically switched musical genres every few measures, perhaps comparable to spinning a radio dial at random and hearing the same band performing on every station. One critic described Naked City’s music as “jump-cutting micro-collages of hardcore, country, sleazy jazz, covers of John Barry and Ornette Coleman, brief abstract tussles — a whole city crammed into two or three minute bursts.” This fast-change tendency was inspired in part by Carl Stalling — a Zorn favorite — who wrote music for many Warner Brothers cartoons (featuring Road Runner, Bugs Bunny, Daffy Duck and others); music that featured frequent shifts in tempo, theme and style.

Naked City’s eponymous first album was distributed by Elektra Nonesuch and featured a famous Weegee photograph (taken 1943) of a dead gangster on its cover along with macabre illustrations by Maruo Suehiro. There was disagreement between Zorn and the label over cover art on subsequent albums. Zorn wanted to use explicit S&M pictures, images from 19th century medical archives, and execution photographs, most notoriously of a Leng Tch’e victim; Elektra Nonesuch refused. Zorn ended his relationship with Elektra, releasing subsequent Naked City albums on Shimmy Disc and his ownAvant and Tzadik labels.
~ zdroj: http://www.last.fm/music/Naked+City/+wiki

====

Díky spojení s Day After je v obchodě mezi zákazníky často k vidění smetánka domácí hardcorové scény – jsou to hodní a veselí hoši, netřeba se děsit jejich mohutných tetování. Babičkám z okolí se to těžko vysvětluje, ale normální lidé by mohli mít pochopení…

~ zdroj: emalový věstník obchodu polí5,

který se mimo jiné zmiňuje i o tom, že 12.10. v klubu K4, Praha 1, Celená ulice, proběhne křest nové desky světoznámého a oblíbeného Intelektuálského Punku, tedy Skrytého Půvabu Byrokracie. Kdo tam nebude zaváhá, alespoň doufám.